Pistáciová zmrzlina smrti
A ano, myslím to smrtelně vážně, pokud jsem vám to ještě neřekla... bez smajlíku!
Rodiče sami si odjeli za babičkou, (která se předávkovala kapkami do nosu), ačkoliv obě Dirkovy babičky už byly po smrti, protože kdyby zůstali doma, jak už to tak zákony vesmíru chtějí, Dirkův příběh by se vůbec nemohl rozběhnout.
Každopádně se zdálo, že si jeho rodiče koupání chromé staré ženy užívají víc, než on se špinavými veřejnými záchodky. Už chápal vrahy, kterým ruplo v hlavě, a pozabíjeli spoustu lidí najednou. Ty výpary z čističe by vydali na celou armádu sériových vrahů, a jako vždy, za všechno mohla máma. Alespoň si trochu procvičil psychologii.
Přesto si musel vzpomenout, jak byl nadšený, když se jednou ráno probudil a na stole leželo několik stovek a pohozená gumová rukavice, jako památka od jeho matky na to, že uklízet se musí tak, aby vám čistící prostředky nepoškodily ruce. Okamžitě začal tančit po bytě, odhazoval při tom oblečení po celém bytě a nahlas si zpíval německou hymnu, načež zjistil, že rodiče ještě neodjeli a celé jeho vystoupení pozorují z obývacího pokoje na konci bytu.
Jediný tanec, který teď přicházel v úvahu byl po benzínové pumpě mezi jednou a půl druhou odpoledne, kdy byl čas čistit mužské záchody.
Ale když mohl bezpečně dýchat přes látku, klidně by to přetrpěl. Jenže růžová zástěra a šátek na hlavu byli i na něj trochu příliš, hned po tom, co ho jeden záchoduchtivý zákazník pumpy oslovil „prdelko“.
Přitom se ale nedalo říct, že by Dirkovi chyběly nějaké rysy. Měl vlasy barvy tmy, jaká mohla být jedině pátého července za určitého postavení planet, oči jako studánky, které přiměly spoustu dívek v jeho třídě nosit neustále šnorchly a potápěčské brýle, a navíc se o něm tvrdilo, že kdyby měl na sobě pytel od brambor, ty brambory by tam naskákaly zpátky. Jediné, co by mu snad chybělo k dokonalosti by byla pochmurná minulost, takže se rozhodl, že bude dávat na odiv, že mu otec jako malému vyhodil z okna CD s nahrávkami Beatles. To je už samo o sobě velmi pochmurné a dojemné, zvlášť když k tomu připočteme skutečnost, že John Lennon byl tou dobou už několik desetiletí po smrti a jeho otec měl morbidní zálibu ve vážné hudbě, ačkoliv se u něj deprese z dětí začaly teprve projevovat.
Nakonec došel k závěru, že si musí najít jinou brigádu. Majitelka pumpy byla sice známá jeho matky, takže k němu byla velmi shovívavá, a docela dobře mu platila, ale tohle vážně nešlo.
Vyšel z dámských záchodků, přičemž se ještě musel zastavit a vzkřísit dámu, která si právě myla ruce, a která se při pohledu na jeho břicho, které bylo očividně dokonalé i pod tričkem a růžovou zástěrou, sklátila pod kandelábr, což jí dalo – vzhledem k tomu, že se nacházeli uvnitř budovy – dost práce.
Když se konečně dostal za majitelkou pumpy, Mercy, už ani nevěděl, která dáma mu odcizila onu posvátnou štětku, kterou drhnul záchody, jenž se díky jeho přítomnosti staly posvátným místem i za těch pět dní, kdy tu tak bezbožně otročil.
„Končím. Víš, že červený šátek se nehodí k růžové zástěrce,“ řekl Dirk Mercy.
„A kde budeš pracovat? Víš přece, že mám na tebe dohlédnout,“ prohlásila a mrkla na něj.
„Já vím, že mě chceš adoptovat, ale já se o sebe postarám sám.“
Mercedes se na něj zamračila a pod jeho hlubokým oduševnělým pohledem rychle vytáhla z pod pultu šnorchl, jen pro jistotu.
„Tak hodně štěstí, Dirku,“ řekla nakonec a Dirk svobodně opustil prostory čerpací stanice, bez zástěrky, vstříc zapadajícímu polednímu slunci, které vyloženě slibovalo jeho šťastnou budoucnost.
Pistáciová zmrzlina smrti - #První díl ságy
Pokud čekáte oduševnělou filosofickou povídku plnou úžasných kick-ass hrdinek, nádherných chlapců s magickýma očima, jste tady správně. Tohle je totiž první díl bestselleru, který je zatím bestsellerem pouze v mojí hlavě, ale nikdo nepochybuje o tom, že se bestsellerem stane, protože, na rovinu, po tomhle příběhu budou všichni okamžitě toužit. Hrdina je totiž nejen strašně skromný a obyčejný mladík (který je ale ve skutečnosti dokonale nádherný a geniální), ale i osudem vyvolený magický zabiják zlounů a ochránce nevinných. Tak bacha, ať z něj všichni nejdete do kolen.A ano, myslím to smrtelně vážně, pokud jsem vám to ještě neřekla... bez smajlíku!
B |
ylo teplé letní dopoledne a Dirk Pažit myl záchody na benzínové pumpě za městem. Tričko měl přetažené přes nos, aby se mu nezvedal žaludek a opakoval si slova písně, kterou slyšel v rádiu uvnitř prodejny. Představoval si, že záchodová štětka je hlava jeho matky, která ho donutila jít na letní brigádu, kterou sama sehnala. Ostatně, ta štětka měla trochu podobný účes.
Rodiče sami si odjeli za babičkou, (která se předávkovala kapkami do nosu), ačkoliv obě Dirkovy babičky už byly po smrti, protože kdyby zůstali doma, jak už to tak zákony vesmíru chtějí, Dirkův příběh by se vůbec nemohl rozběhnout.
Každopádně se zdálo, že si jeho rodiče koupání chromé staré ženy užívají víc, než on se špinavými veřejnými záchodky. Už chápal vrahy, kterým ruplo v hlavě, a pozabíjeli spoustu lidí najednou. Ty výpary z čističe by vydali na celou armádu sériových vrahů, a jako vždy, za všechno mohla máma. Alespoň si trochu procvičil psychologii.
Sice byl fakt, že mu rodiče vyšli vstříc, a nechali ho doma, ale podmínka, že bude pracovat mu za to pomalu přestávala stát.
Přesto si musel vzpomenout, jak byl nadšený, když se jednou ráno probudil a na stole leželo několik stovek a pohozená gumová rukavice, jako památka od jeho matky na to, že uklízet se musí tak, aby vám čistící prostředky nepoškodily ruce. Okamžitě začal tančit po bytě, odhazoval při tom oblečení po celém bytě a nahlas si zpíval německou hymnu, načež zjistil, že rodiče ještě neodjeli a celé jeho vystoupení pozorují z obývacího pokoje na konci bytu.
Jediný tanec, který teď přicházel v úvahu byl po benzínové pumpě mezi jednou a půl druhou odpoledne, kdy byl čas čistit mužské záchody.
Ale když mohl bezpečně dýchat přes látku, klidně by to přetrpěl. Jenže růžová zástěra a šátek na hlavu byli i na něj trochu příliš, hned po tom, co ho jeden záchoduchtivý zákazník pumpy oslovil „prdelko“.
Přitom se ale nedalo říct, že by Dirkovi chyběly nějaké rysy. Měl vlasy barvy tmy, jaká mohla být jedině pátého července za určitého postavení planet, oči jako studánky, které přiměly spoustu dívek v jeho třídě nosit neustále šnorchly a potápěčské brýle, a navíc se o něm tvrdilo, že kdyby měl na sobě pytel od brambor, ty brambory by tam naskákaly zpátky. Jediné, co by mu snad chybělo k dokonalosti by byla pochmurná minulost, takže se rozhodl, že bude dávat na odiv, že mu otec jako malému vyhodil z okna CD s nahrávkami Beatles. To je už samo o sobě velmi pochmurné a dojemné, zvlášť když k tomu připočteme skutečnost, že John Lennon byl tou dobou už několik desetiletí po smrti a jeho otec měl morbidní zálibu ve vážné hudbě, ačkoliv se u něj deprese z dětí začaly teprve projevovat.
Nakonec došel k závěru, že si musí najít jinou brigádu. Majitelka pumpy byla sice známá jeho matky, takže k němu byla velmi shovívavá, a docela dobře mu platila, ale tohle vážně nešlo.
Vyšel z dámských záchodků, přičemž se ještě musel zastavit a vzkřísit dámu, která si právě myla ruce, a která se při pohledu na jeho břicho, které bylo očividně dokonalé i pod tričkem a růžovou zástěrou, sklátila pod kandelábr, což jí dalo – vzhledem k tomu, že se nacházeli uvnitř budovy – dost práce.
Když se konečně dostal za majitelkou pumpy, Mercy, už ani nevěděl, která dáma mu odcizila onu posvátnou štětku, kterou drhnul záchody, jenž se díky jeho přítomnosti staly posvátným místem i za těch pět dní, kdy tu tak bezbožně otročil.
„Končím. Víš, že červený šátek se nehodí k růžové zástěrce,“ řekl Dirk Mercy.
„A kde budeš pracovat? Víš přece, že mám na tebe dohlédnout,“ prohlásila a mrkla na něj.
„Já vím, že mě chceš adoptovat, ale já se o sebe postarám sám.“
Mercedes se na něj zamračila a pod jeho hlubokým oduševnělým pohledem rychle vytáhla z pod pultu šnorchl, jen pro jistotu.
„Tak hodně štěstí, Dirku,“ řekla nakonec a Dirk svobodně opustil prostory čerpací stanice, bez zástěrky, vstříc zapadajícímu polednímu slunci, které vyloženě slibovalo jeho šťastnou budoucnost.
1 komentářů: