Kritika,

Recenze: Vytržení

15:51 Tereza Vlčková 5 Comments


Název: Andělé 3 - Vytržení
Autorka: Lauren Kate
Nakladatelství: Knižní klub
Vyprávění: Er forma

Anotace: Ve třetím dílu série Andělé se dál odvíjí příběh Luce a Daniela. Luce s jistotou cítí, že někde v jejích minulých životech se skrývá něco - nebo někdo -, co by jí mohlo pomoci v tom současném. A tak se vydá na nejdůležitější pouť tohoto života: vrací se napříč věčností, stále hlouběji do minulosti, a stává se svědkyní svých dřívějších vášnivých vztahů s Danielem. S jediným cílem - najít klíč, který odemkne jejich lásce dveře do budoucnosti.

________________________

Postavy a děj? ... ale prosím vás, s tím si nelamte hlavu, hlavně že se všichni máme dobře...

Lucinda je ta nejdokonalejší postava, s jakou jsem se za poslední dobou setkala. Nemá jedinou špatnou vlastnost, je krásná a ve všech svých životech se jmenuje nějak podobně. Jo a jejich láska s Danielem je úplně nejvíc největší a žádná jiná se jí nevyrovná. Většina lidí o takové lásce jenom sní!
Nevím, jestli autorka sama sní o  nějaké obrovské lásce, nebo si myslí, že se svým mužem zažívá lásku, o které si ostatní nechávají jenom zdát, ale neustálé omílání toho, jak jsou Luce s Danielem nejvíc nejzamilovanější a jejich láska je LÁSKA DUŠE, KTERÁ TRVÁ NAVŽDY!!! mě trochu hodně sralo, zvlášť poté, co jsem už asi ve dvacáté kapitole za sebou četla, jak má Daniel strašně krásnou duši a jak hluboce se milují.

No a náš milý Daniel, věčně trpící chudáček, který šíííleně miluje Luce, ať už je to Lulu, Luška, Lajla nebo (tohle mě docela dost pobavilo) Lu Sin, ve všech jejích reinkarnacích a potom strááááááááááááááááášně mooooooooooc trpí, když mu umře? Kromě toho, že je to strašný mučedník, nikdo se mu svojí krásou nevyrovná a hrozně miluje Luce toho o něm vlastně moc nevíme...

Autorka nám vytvořila hezký páreček Mary Sue a jejich kamarádíčky. Luce je taková ta holčička, kterou musí držet stranou, aby náhodou nepřišla do nebezpečí a Daniel je zase úplně ten nejvíc nejúžasnější a, jo, šíleně trpí pro svojí šíííleně úžasnou lásečku.

Stejně tak zbytek postav. Všechny postavy jsou hrozně předvídatelné a ploché jako dálnice, co si budeme povídat. Příběh je nemastný neslaný stejně jako jeho hrdinové a uvěřitelnější je i invaze ufo. Ale počkat, něco takové se v knize vyskytuje také, protože postavy volně přecházejí do minulosti a dávají echo svým minulým já. Autorka si zahrávala s časem, ale totálně debilně. Tohle téma by si zasloužilo vysvětlení, protože takhle vlastně může být jeden člověk v jednom okamžiku třeba dvacetkrát. Autorka ani nenapsala, odkud vlastně nekonečná láska Lucindy a Daniela sahá, protože sama neřešila, kde vlastně začíná čas. To se jako ti dva vídali jako pravěcí lidé, když byla Luce ještě opice? Protože pokud vím, i tam sahá historie lidstva a Pád andělů, který byl údajně na začátku času musel být ještě dřív, než tohle.

Proč to vlastně čtu?
... abych mohla kritizovat... 3:)

Knížka se dá číst - to rozhodně ano, ale autorka totálně nezvládla postavy a i v ději jí toho dost uniká. Třeba stíny - Hlasatelé - byly v minulé knize představované jako odraz minulosti, a teď se jimi najednou dalo cestovat do minulosti a měnit ji? Celkově jsem se v téhle knize na logiku vykašlala a nesnažila se to ani pochopit, protože to prostě smysl nedávalo. To samé její podání Pádu, tedy okamžiku, kdy v nebi nastal rozpor a někteří andělé padli.


I na konci knížky mi přišlo, že se postavy nedozvěděli nic nového. Luce šla do minulosti aby zjistila, že ve všech reinkarnacích strašně milovala Daniela a byla si strašně podobná, a že má Daník fakt seksi dušičku, která vždycky pozná tu její. To jsem jí klidně mohla říct na začátku knížky a celá knížka by se smrskla asi tak na dvě stránky.

Fakt nesnáším reinkarnace.
Kdybych byla taky nějaká taková reinkarnovaná nesmrtelná duše předurčená k milování jednoho kluka, dala bych mu kopačky a našla si někoho jiného, kletba nebo ne. Ať si trpí chlapeček sám.

Hodnocení: Sračka... pardon za sprosté slovo, ale nanašla jsem lepší výraz, který by knihu charakterizoval a na stupnici 1 až 10 se mínus sto dvacet nenachází...

Série Andělé může směle konkurovat další sérii o Andělích od Alexandry Adornetto, ale na špičce sraček se pořád ještě drží Škola noci.

5 komentářů:

Recenze

Recenze: Mezi nebem a zemí - Setkání s duchem

14:24 Tereza Vlčková 4 Comments

Název: Mezi nebem a zemí - Setkání s duchem
Autorka: Stacey Kade
Nakladatelství: Fragment, 2013
Vyprávění: Ich forma z pohledu Alony a Willa

Anotace: Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale... Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat - spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?

________________________________

Tato kniha se mi zalíbila na první pohled, ještě předtím, než vyšla v Čechách. Nejen díky úžasné obálce, ale i díky anotaci a tématu. Tudíž jsem byla moc ráda, když jsem se dozvěděla, že ji Fragment bude vydávat v češtině. Jakmile mi kniha přišla, okamžitě jsem se začetla.


Obálka 
Je skvělá, zaujme na první pohled. Moc se mi líbí modrá obloha v kontrastu s červeným písmem. Jediné, na co se snažím moc nekoukat je obličej kluka na lavičce, protože si Willa představuju hezčího =D. Zato Alonu ale vystihli skvěle.

Postavy
Alona Dareová je královna školy a namyšlená mrcha, i tak by se dala na začátku jednou větou prezentovat. Postupem času se mi ale hrozně líbil její vývoj, obzvlášť ve vztahu k Willu Killianovi. Popravdě jsem docela dlouho čekala, až mu místo Killian začne říkat Will =D. No a Will... pro všechny lidi okolo je to zvláštní podivín. Nosí mikiny, neustále si něco mumlá pro sebe a čas od času ho napadají duchové, které nikdo kolem nevidí. Má jedinou kamarádku Joonii a žije jen se svojí mámou, která už to s ním pomalu vzdává jako s bláznem.



Děj
Na začátku mě docela překvapilo, že Will má předepsané i prášky na hlavu, že si o něm každý myslí, že je blázen. Suze z Mediátora si s duchařskými záležitostmi rozhodně poradila líp =D. Stejně tak se chovali jinak i duchové - místo toho, aby Willa jenom žádaly, jakmile zjistili že je vidí, nedali mu pokoj. Takže když dal Will najevo, že s duchy umí mluvit, následovali dlouhé průpovídky a někdy i šťouchance a kopance od mrtvých lidí, kteří se mermomocí dožadovali jeho pozornosti. Naštěstí tam ale byla Alona... Nejdříve sobecká mrcha, potom ale ochotná pomoct někomu dalšímu, než je sobě. Vývoj jejich vztahu se mi neuvěřitelně líbil a oboum jsem jim moc fandila (i když Will mi přišel zajímavější :D).

Hodnocení
Na Mezi nebem a zemí jsem se těšila a rozhodně mě nezklamala. Je vyprávěná nejen Alonou, ale i Willem, což je rozhodně vítané oživení. Willovi části se mi líbily daleko víc, než Aloniny, protože se musel potýkat se skutečnými lidmi a duchy a řešit zapeklité problémy, když se tyto dva světy střetly. Také jsem mu hrozně fandila, když se ho jeho psychiatr pokusil zavřít nebo když se dostal do nesnází.

Jediné, co mi přišlo nevyřešené, byly Aloniny vztahy ve škole. Čekala jsem, že bude víc řešit svoje bývalé kamarády, obzvlášť potom, co jí nejlepší kamarádka přebrala přítele. Rychle se s tím ale nějak srovnala a začala řešit jinačí věci. Možná tam toho mohlo být trochu víc, ale nijak mi to nevadilo, protože ani tak nezůstaly skoro žádné nezodpovězené otázky.


Co mi ale nesedlo, bylo jméno Alona Dareová. Typické jméno pro nějakou Mary Sue. Alone - sama, Dare - troufnout si. Jako vážně? Čekala jsem, že podobně snový bude i příběh, ale opak byl pravdou. I přesto, že se jednalo o oddechovější knížku, přišel mi děj uvěřitelný. I tak jména ostatních postav, ty už byly úplně normální. Nechápu, co to autorku popadlo, ale naštěstí ujela jenom v tomto jméně.

Jak už jsem napsala, je to takové oddechovější, milé čtení. Moc mě to bavilo a když jsem si v úterý zapomněla knihu ve škole a musela čekat až do středy, abych mohla pokračovat ve čtení, mrzelo mě to, protože už jsem se těšila, jak si odpoledne počtu =D. Příběh mě rozhodně nezklamal, naopak. Už se těším na další díly, které podle anotací vypadají také velmi slibně. Setkání s duchem (tedy jenom v knížce =D) na mě udělalo dojem, takže si myslím, že si kniha po právu zaslouží plný počet bodů.

Celkové hodnocení: 10/10

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment :).
(A knihu na 100% doporučuju jako milé čtení s úžasným příbehem a tématikou. Pokud milujete Mediátora od Meg Cabotové stejně jako já, budete určitě nadšení.)

4 komentářů:

Film,

Filmová recenze: Hostitel

13:50 Tereza Vlčková 2 Comments

Kamarádka mě včera upozornila na premiéru, o které jsem vůbec nevěděla :D. Každopádně dneska jsem neváhala a šla. V kině bylo poměrně málo lidí, přestože u nás film už víckrát nehrajou. Popravdě jsem se divila, že i k nám se film dostal v den premiéry přesně. Ale těšit jsem se začala velmi rychle.


Musím říct, že knihu jsem četla před dost dlouhou dobou - asi před třemi roky - takže se mi během filmu spojovaly dávno zapomenuté nitky příběhu a vybavovala jsem si, co se stane dál. 

Musím podotknout, že Duše jsem si představovala trochu slizčí, ne jako něco jako peříčka, ale rychle jsem si zvykla :D. Ze začátku mi také moc nesedla herečka, která ztvárnila Melanii, ale i to se dá snadno skousnout. A na co se dalo koukat rozhodně byli herci představující Jereda hlavně Iana. Ten se mi líbil ze všech nejvíc, i když má takový trochu krysí obličej. Ale i tak mu to slušelo =D.
Herecké obsazení: 9/10

Jak už jsem řekla, děj si pamatuju z knihy jenom matně, ale když jsem sledovala film, rychle jsem si ho zpátky vybavovala. Nechybí akce ani emotivní konec, při kterém jsem zadržovala slzy. Jo jo, smutná hudba, atmosféra a velké plátno dělají svoje :D. 
Děj: 10/10



I zpracování filmu bylo skvělé. Úkryt v hoře byl zpracovaný úžasně. Napůl mi připomínal nějaký vojenský kryt, ale polní podmínky vystihly skvěle. Stejně tak úžasné bylo pole se zrcadly na sebou. 
I vize světa ovládaného Dušemi se mi moc líbila, tedy jen z pohledu diváka :D. Stříbrná, lesklá auta a motorky, bílé uniformy a sterilita, přesně tak jsem si to představovala.
A oči lidí, kteří měli v sobě Duši byly vážně úžasné. Člověk je nemohl přehlédnout. Akorát mi místy přišlo, že Wanda-Melanie kouká každým okem trochu jinam, ale to už je vážně jenom detail.
Zpracování: 10/10

Celkově se mi film moc líbil a rozhodně mě nezklamal. Líbilo se mi i styl záběrů, protože kamera nezabírala obličeje příliš zblízka ani sebou netřásla při akci, takže se na film dívalo velmi dobře.
Zkrátka to rozhodně stojí za to a musím říct, že se to skoro vyrovná mým matným vzpomínkám z knížky. Jakmile jsem se dostala z kina domů, dostala jsem vážnou chuť znovu si Hostitele přečíst, protože se jedná o úžasný příběh plný emocí, napětí i akce.
Celkové hodnocení: 10/10

2 komentářů:

Moje grafika

Nápisky - To be continued

6:41 Tereza Vlčková 4 Comments

Pokud píšete povídku, kterou publikujete na blogu, snad by se tyto nápisky mohly hodit na konec každé kapitoly:).
Můžete používat volně, ale když napíšete zdroj, budu moc ráda :).

4 komentářů:

Recenze

Recenze: Noční cirkus

5:14 Tereza Vlčková 2 Comments

Autorka: Erin Morgensternová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2012
Vyprávění: Er forma, sledující několik postav dokonce i v budoucnosti :)

Anotace:
Do města přijíždí bez ohlášení tajemný cirkus. Jeho šapitó je černobílé a představení se konají pouze v noci. Triky, které provádějí zdejších iluzionisté, však vypadají spíše jako mocná kouzla… Románový debut Erin Morgenstern s podmanivou magickou atmosférou sleduje v několika dějových liniích i časových rovinách hru dvou kouzelníků, jejímž vítězem se má stát ten, jehož učedník zůstane na konci hry živý. Celie a Marco jsou však k sobě i k cirkusu, který má být jevištěm jejich hry, připoutání mnohem více, než si jejich mistři dovedli představit.

____________________________


Na začátek bych ráda řekla, že nesnáším cirkusy. Fakt ne. Nejhnusnější jsou klauni, vypelichaní staří úchyláci s podivnými zbarveními obličeje a o dvě čísla většími kalhotami. Fuj. Taky nemusím celkově tu atmosféru - pár tribun na zničené trávě a mezitím ne zrovna vábný odér všech těch zvířat.
Suma sumárum, do cirkusu bych nešla a to byl důvod, proč jsem v knihovně váhala s touto knihou v ruce. Vzít, či nevzít? Přečetla jsem anotaci a přesvědčila mě jediná hláška "V tomto cirkuse klauny nehledejte." S úšklebkem jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám.

A udělala jsem dobře. Tento cirkus totiž není takový, jako ty, které každoročně zavítají do našich měst, tenhle cirkus je jednoduše kouzelný. Doslova.
Je proveden jen v černé a bílé, plus ve všech odstínech šedi. Otevřeno má jen v noci, vždy se objeví z nenadání a každý člověk, který do něj zavítá je notně a nutně okouzlený.



Forma vyprávění knihy a její hrdinové
Začátek může být poměrně zmatený - jedná se o jednu z těch knih, kdy čtenář neví skoro nic, když čte propletené osudy hrdinů, ale postupně se vše dozvídá.

Kniha je dělená na takové čtyři části - teď nemyslím příběhy jednotlivých hrdinů, ale zkrátka části. Na začátku každé části vás autorka vtahuje a vy se procházíte cirkusem. Text je směřován přímo na čtenáře.
Poté přichází úžasný oddělovač - černá stránka s hvězdami, za kterým už se ukrývá příběh hrdinů.

Celia a Marco
Vypravěč sleduje účastníky jakési tajemné soutěže, kterou domluvil otec účastnice Celie Bowenové, Hector Bowen, známý též jako kouzelník Prospero, a jeho protivník Alexander, jehož učencem se po nějaké době stává nadaný sirotek Marco. Zpočátku kniha sleduje jejich dospívání a rané učení se všem možným taktikám a kouzlům.

Na začátku každé kapitoly je potom místo, kde se hrdinové právě nachází a rok. Říkáte si, proč rok? Právě proto, aby čtenář věděl, kolik hrdinům je a kolik času uběhlo. Ale není to jen proto - děj sleduje nejprve v budoucí rovině příběh mladého vesnického chlapce Baileyho. Nejdřív je cirkusem okouzlen, jako většina lidí, ale když se děj dostane na stejný rok a místo, jeho úloha bude daleko jiná, než se mohlo zdát.

Nesmím také zapomenout na moje dvě oblíbené postavy - dvojčata Murrayova, Panenku a Výlupka. Narodili se v den otevření cirkusu a jejich úloha hraje velkou roli hlavně v příběhu Baileyho.
Příběhy jednotlivých postav se ale proplétají, takže se nemusíte bát, že byste se s někým dlouho nesetkali, tedy mimo Baileyho, kterému bylo nejdřív věnováno docela málo prostoru, ale já se na jeho části těšila.

Panenka a Výlupek, dvojčata se zrzavými vlasy,
moje oblíbené postavy
Další postavy jsou věštkyně z tarotových karet - Isobel, přítelkyně Marca. Nepřišla mi nijak zvlášť nadaná, tedy na začátku, ale dala se k cirkusu a máme z ní skoro neomylnou paní věštkyni.

It's all about... atmosféra
Kniha je vlastně spíš o popisu atmosféry. Není kapitola, kde by nám autorka detailně nevykreslila prostředí, což se mi ale líbilo. Je pravda, že děj nemá takový prostor, ale popisy prostředí tady hrají velmi důležitou roli v navození atmosféry. Kniha je psaná v budoucím čase, což může být trochu zvláštní, než si čtenář zvykne.

Cirkus
Cirkus jako takový je vlastně jen dějištem souboje Celie a Marca. Je protkán jejich kouzly, a nejen jejich.
Jakmile do Cirque des rêves (Cirkus snů) za soumraku vstoupíte, do rána nebudete mít dost. Nestihnete ani projít všechny stany, ochutnat všechny dobroty, které mají. No zkrátka budete úplně vejrat.
A možná se dokonce přidáte k rêveurs vedených hodinářem Friedrickem Thiessenem, který byl cirkusem tak okouzlen, že o něm začal psát a tento směr vlastně založil.
O co jde? Je to skupina lidí, kteří sledují cirkus kam se hne. Chodí celí v černém, jako by do cirkusu patřily, jen mají nějaký červený doplněk, pro odlišení.
Budete po přečtení jedním z nich? To musíte zjistit sami :).

Moje dojmy
Jak jsem po Nočním cirkusu sahala s nedůvěrou, musím říct, že mě velmi mile překvapila a její čtení jsem si vychutnávala. Sice mi trochu přišlo, že hlavně postavy hlavních protagonistů Celie a Marca jsou trochu ploché, ale tady mi to nějak nevadilo. Jak jsem již napsala, jde hlavně o tu atmosféru, a ta byla úžasná.
Knihu jsem četla docela dlouho, asi týden, což pro mě není zvykem - vychutnávala jsem si ji.
Pokud celou dobu čekáte, že na konci budou lítat jiskry od kouzelnické rvačky, musím vás zklamat - je to trochu méně divoké. Ale ani jsem neměla prostor být nějak zklamaná. Popisy atmosféry to vyvažují tak, že ani nemrknete.

Celkově to bylo příjemné čtení, rozhodně jsem si ho užila. Určitě knihu doporučuju. Možná se jednou za soumraku potkáme ve stejném městě před bránou, kde úchvatné černobílé hodiny odtikávají čas do otevření...

Hodnocení: 8/10



Úryvek: 
„Slečno Bowenová, neměla byste zájem o poněkud neobvyklou pracovní příležitost?“ 
Chandresh luskne prsty a přiblíží se Marco se svým poznámkovým blokem; zastaví se pár kroků od Celie a pohledem přejíždí od jejích šatů k vlasům a zpátky, přičemž poměrně dlouhou dobu tráví uprostřed. 
Než je schopná odpovědět, divadlem se rozezní krákorání krkavce stále usazeného na balkoně, odkud zvědavě sleduje události před sebou. 
„Okamžik, prosím,“ řekne Celia. Zvedne ruku a udělá lehký posunek směrem ke krkavci. Ten na to odpoví dalším zakrákáním, roztáhne mohutná křídla, rozletí se, snáší se k jevišti a nabírá přitom velkou rychlost. Pak střelhbitě klesne a jako šipka míří dolů, nalétne přímo na Celii a nezaváhá ani nezpomalí, když už jeviště dosáhne, ale blíží se a plnou rychlost neztrácí. Chandresh polekaně uskočí a téměř přepadne přes Marca, protože krkavec narazí do Celie v přívalu peří. 
A pak je pryč. Nezbude po něm jediné peříčko a Celia na sobě znovu má černý kabátek s balonovými rukávy, už zapnutý na knoflíky na černobílých šatech. 
„Je dokonalá,“ poznamená Chandresh a vytáhne si při tom z kapsy doutník. „Naprosto dokonalá.“ 
„Ano, pane,“ řekne Marco za ním a poznámkový blok v ruce se mu trochu roztřese.


Zdroj obrázku: weheartit.com
Zdroj úryvku: Cover knihy






2 komentářů:

Recenze

Upíří polibky: Počátek

3:39 Tereza Vlčková 3 Comments

Autor: Ellen Schreiber
Série: Upíří polibky
Originální název: Vampire Kisses
České vydání: Zonepress, 2011
Slovenské vydání: Zonepress, 2011
Žánr: young adult, upíří romantika, humor

Česká anotace: Může se sen o lásce k upírovi stát skutečností? Šestnáctiletá Raven se odmalička touží stát upírkou. Žije v malém městečku jménem Dullsville a nemá to právě lehké - nerozumí si příliš se spolužáky, kamarádí se pouze s farmářskou dívkou Becky a pochopení nenachází ani u svých rodičů. Hodně času tráví na hřbitově a okouzleně pozoruje staré strašidelné sídlo na kraji jejich městečka.
K Raveninu velkému překvapení a vzrušení se jednoho dne nastěhuje do starého sídla nová rodina, Sterlingovi. Vypadají poněkud zvláštně a brzy začnou kolovat zvěsti, že Sterlingovi jsou upíři. Zda je tomu skutečně tak, se rozhodne nadšená Raven zjistit. Seznámí se s mladým a okouzlujícím Alexandrem Sterlingem… a přeskočí mezi nimi jiskra. Je však Alexander skutečně upír? A pokud ano, bude schopen Raven proměnit?




První dojmy

Raven není stejná, jako všichni ostatní lidé žijící v Dullsville - je totiž gothička, libuje si v černé barvě, rudé rtěnce a pokud jí řeknete "příšero", bude vám za to jedině vděčná. Díky svému osobitému stylu mezi ostatní moc nezapadá a kromě Becky si jí všímá jen jeden kluk - Travis, její úhlavní nepřítel.
Raven také od mala fascinuje jedno opuštěné sídlo u nich na kopci. A když se tam pak nastěhují Sterlingovi, o kterých brzy začnou kolovat různé tajemné historky, Raven neváhá, a vydá se na průzkum. Chce se totiž o tom tajemném krásném klukovi dozvědět víc.

Každá holka chce upíra!

A samozřejmě - Alexander. Ravenin princ na černém koni. Gothic, romantický, umělecky založený, no prostě kluk k pohledání, který stejně jako ona hledá někoho, kdo by mu rozuměl.
Navzdory bizardním charakterům hlavních postav mi přišli všichni docela sympatičtí, tedy samozřejmě až na Travise. Autorka vytvořila originální protagonisty, což je rozhodně plus, takže i když nejste třeba velcí zastánci gothic stylu, rozhodně se v průběhu děje nejednou zasmějete Raveniným postojům a představíte si sami sebe od hlavy k patě v černé.

Hlavní hrdinka

Raven_y_alexander_large
Raven se může ze začátku zdát čtenářům poněkud zvláštní, protože ji Schreiberová stylizuje spíš do potrhlé holky.
Začátek nás seznamuje s její minulostí, od narození bratra Billyho po setkání s její oblíbenou gothickou hvězdou a to vše docela nostalgickým, téměř poetickým způsobem, na kterém bych možná trochu ubrala, protože v kontrastu se zbytkem knížky může působit docela uměle.

Celkový názor

Plusem je, že autorka rozhodně nenechává čtenáře tápat, co se Ravenina života týče, protože vše je na začátku knihy vysvětleno tak, aby se každý rychle orientoval a nemusel se během knihy zamýšlet "kdo je kdo" a jak se tam vlastně dostal.
Kniha má také velmi rychlý spád, s žádnými scénami se příliš nepárá, nezdržuje se nepodstatnými věcmi a pokud se do čtení pustíte, přečtete ji během hodiny a půl.
Na první pohled by se mohla zdát až příliš jednoduchá, ale myslím, že nikoho ničím neurazí, protože se jedná jen o doopravdy odpočinkové počtení. Na druhou stranu si ale nesmíte od knihy moc slibovat, protože opravdu nemůže nabídnout víc, než jen nadsázku a oddech.

Myslím, že autorka dostala dobrý nápad, protože představa gothic-upírů není nijak nemyslitelná. Ačkoliv je kniha o lásce člověka a upíra, žádné přespříliš dojemné scény tady nenajdete, stejně jako vnitřní rozpory hlavních hrdinů, co se týče života a smrti. Jsou to prostě normální, zamilovaní teenageři.
Po dočtení příběhu jsem měla radost, že to uteklo tak rychle, ovšem nevadilo by mi ani, kdyby zápletka dostala větší prostor.

Hodnocení: 7/10

3 komentářů:

Kay

Charakter člověka

10:59 Tereza Vlčková 3 Comments

Řekli byste o mně, že jsem vegetariánka, když nejím tuňáka?

Asi ne, že?
To mě vede k úvaze, jak lidé dělají unáhlené závěry. Obvykle stačí jeden rozhovor, jeden komentář, jedna fotka a lidé už si o vás udělají názor, že jste namyšlení, arogantní a tak podobně, aniž by vás znali lépe. Dělají to všichni, je přece snadné ukázat si po pěti minutách prstem a říct: "Ona je...", i když to vůbec nemusí být pravda. Myslím, že to není úplně příšerně zlá vlastnost, jelikož jsme si na ni všichni zvykl, protože ji má 90% všech lidí. Stačí napsat názor, jeden názor, a vy už jste zlí, i když se ve skutečnosti chováte úplně jinak.

Spoustu lidí na vás má svůj názor po deseti minutách, aniž by vás pořádně poznali. Někdy se ale naopak stává, že si daného člověka idealizujeme, což v dalších setkáních může vést ke zklamání. To samé je to, že se lidé chovají jinak, podle koho s kým jsou.
Tumblr_masrj3udzg1qm3e74o1_500_large

Ale po pravdě, když jste vyznavač metalu, a uvidíte podobně oblečeného týpka, bude vám jistě sympatičtější, než kdybyste potkali vyfintěnou blondýnu. Ale proč? Protože vrána k vráně sedá? Ale protiklady se přece taky přitahujou, ne?
To samé je, co si o mně kdo myslí podle jednoho komentáře, ve kterém říkám, že se mi něco nelíbí. Ty jsi arogantní, blbá, závidíš... Ale kde se bere právo říkat tohle, když o mně jinak nic neví? Osobnost člověka je složená z jednotlivých střípků, jako mozaika. A nelze poznat jen jeden, abyste viděli celý obraz. Vidím tlustého člověka a už si ho podvědomě klasifikuju jako takového a takového, i když ve skutečnosti může být daleko víc v pohodě a fajn, než většina hubených lidí. Lidi mají předsudky a schopnost rychle si vytvořit názor,i když třeba chybný. Většinou o tom nepřemýšlíme. Nikdy o tom nepřemýšlíme, že? Mnohdy si až po několika letech uvědomíte, že tenhle člověk je fajn, ale vy jste se na něj celou dobu koukali jako na kreténa.

Pak je tady samozřejmě skupina lidí bezpáteřních lidí, kam vítr, tam plášť. Je to neuvěřitelně pravdivé přísloví, které sedí na dost lidí. Tihle lidé nemají vlastní názor, jednou vás milují a pak zase nenávidí, jdou s davem a nejspíš se stydí za svůj vlastní názor. Velmi přizpůsobiví lidé, ale ne v dobrém slova smyslu. I když vás znají, podřídí se názoru jiných lidí, které obdivují nebo jejich názor snad řadí ten svůj. Jak jde někdo proti vám, jste nejhorší. Jak jde většina s vámi, jste skvělí.

Jistě, je jednodušší ukázat na člověka, který vás naštval a říct: "Ten je arogantní, namyšlený..." protože čeština má spoustu zajímavých přídavných jmen a lidi mají tendence si každého hned škatulkovat a zařazovat. Dělám to já, děláte to vy. Takže poučení ke konci? Než někoho zařadíte tam a tam, poznejte ho líp, ne podle jednoho rozhovoru, komentáře, fotky nebo vzhledu. Uvidíte, že neprohloupíte.

Samozřejmě nás charakterizuje víc věcí; vzhled, vlastnosti, mluva. Všechno má dvě stránky, i náš charakter. Že má kluk rád růžovou nemusí nutně znamenat, že je gay =D. Když někdo nenosí nejmodernější oblečení, nemusí to znamenat, že je chudý. Když mluvím sprostě, neznamená to, že nejsem romantická duše a že neumím být hodná.
Všechno chování pramení z něčeho, naši osobnost necharakterizuje jen jedna vlastnost, ale celá škála, která je složitá, navzájem propletená a utváří nás od útlého věku. A kdo tohle nikdy nepochopí je větší chudák než ten, na koho padají jeho unáhené závěry.
Tak se nad tím zamyslete a dejte šanci tomu slepýmu kreténovi, který do vás včera narazil :).

3 komentářů:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)