Recenze
Autor: Andrew Fukuda
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 304
Vyprávění: Ich forma
Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.
Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
Když mi recenzní výtisk přišel a já se dala do čtení, prvních pár stránek jsem byla totálně zmatená.
Ve světě, ve kterém žije hlavní hrdina, netvoří lidé - tedy vlastně ano, říkají si lidé, ale jsou to upíři. Jsou bledí, nepotí se, nejsou chlupatí a spí zavěšení ve spacích hácích. Také gesta mají úplně jiná - nesmějí se, místo toho se škrábou na zápěstí. Nekašlou. Nelíbají se. Slintají.
Být člověkem mezi nimi není vůbec snadné. Opravdovým lidem z masa a krve se říká glupani a, jak už to bývá, glupaní maso je pro upíry ohromnou pochoutkou, kterou si ale téměř nikdo ale nemůže dopřát. Glupani už skoro vyhynuli a poslední pětice je bezpečně umístěna v Ústavu pro studium glupanů, který také díky Vládci pořádá jednou za dlouhý čas ohromnou akci: Hon na glupany.
Když je hlavní hrdina - glupan - vylosován, kouká z toho pořádný malér. Kde získat vodu, žiletky, deodoranty a leštidlo na umělé špičáky přímo v upířím doupěti? A co teprve, když jedna z nich - Genova spolužačka Záře - vypadá, že má zájem o něco víc, než o přátelství?
Samotný hlavní hrdina Gen mi byl sympatický, přestože jsme se o něm až tolik věcí nedozvěděli. Jeho spolužačka Záře - upírka, která se o Gena možná až příliš zajímala - se mi ze začátku zdála podezřelá, ale postupem času se všechno vysvětlilo.
A glupaní skupina žijící v bezpečí kopule jako pochoutka pro vítěze honu? Ti byli příjemné překvapení a stejně jako hlavního hrdinu mě překvapila jejich civilizovanost. Přece jen, trávit celý život v zajetí jako zvířata v kleci a zachovat si zdravý rozum? I ti mi byli moc sympatičtí, až na Epapa.
V knize nechybí jak akce, tak romantika. Autor to podal velmi hezky a něžně, že se mi všechny takovéhle scény moc líbily. Kniha mě chytila asi od druhé třetiny a pak už jsem jí hltala a byla hrozně zvědavá. Autor mě dokázal hned několikrát překvapit a já skoro vůbec nedokázala předpovídat děj, což je hrozně dobře.
Ze začátku jsem vůbec netušila, o co se jedná a netušila jsem ani, co je vlastně hlavní hrdina zač. Postupně mi ale všechno došlo a musím říct, že autor svůj svět vymyslel opravdu zajímavě. Nevím sice, jestli úplně logicky, ale velice zajímavě rozhodně. Celá ta myšlenka mě zaujala, přestože moje prvotní pocity byly, že se jedná o něco jako upíří Hunger Games. Losování lovců, kteří se zúčastní lovu na glupany, jejich výcvik a mediální pozornost. Ale Andrew Fukuda to pojal po svém a kromě těchto okrajových podobností s HG je děj originální, zajímavý a hlavně poutavý. Ke konci jsem napětím ani nedýchala a byla hrozně zvědavá, co se stane. Autor pro čtenáře ale připravil nepříjemné překvapení - otevřený konec.
Na pokračování jsem hodně zvědavá a doufám, že si příběh udrží originalitu a zajímavost.
Celkově mě kniha hrozně bavila. Je to něco jiného, než na co jsme, co se týče upírů, zvyklí. Čtení jsem si užívala, obzvlášť autorova přirovnání, která tam párkrát byla poměrně zajímavá a hezká. Sice jsem se párkrát pozastavovala nad určitými situacemi nebo skutečnostmi, nikde nepadlo nic, co by se nějak výrazně do příběhu nehodilo nebo si odporovalo.
Recenze: Hon - Andrew Fukuda
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 304
Vyprávění: Ich forma
Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.
Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
Kniha vyjde 9. 4. 2014, ale můžete si ji zakoupit v předprodeji už teď - zde.
Když mi recenzní výtisk přišel a já se dala do čtení, prvních pár stránek jsem byla totálně zmatená.
Ve světě, ve kterém žije hlavní hrdina, netvoří lidé - tedy vlastně ano, říkají si lidé, ale jsou to upíři. Jsou bledí, nepotí se, nejsou chlupatí a spí zavěšení ve spacích hácích. Také gesta mají úplně jiná - nesmějí se, místo toho se škrábou na zápěstí. Nekašlou. Nelíbají se. Slintají.
Být člověkem mezi nimi není vůbec snadné. Opravdovým lidem z masa a krve se říká glupani a, jak už to bývá, glupaní maso je pro upíry ohromnou pochoutkou, kterou si ale téměř nikdo ale nemůže dopřát. Glupani už skoro vyhynuli a poslední pětice je bezpečně umístěna v Ústavu pro studium glupanů, který také díky Vládci pořádá jednou za dlouhý čas ohromnou akci: Hon na glupany.
Když je hlavní hrdina - glupan - vylosován, kouká z toho pořádný malér. Kde získat vodu, žiletky, deodoranty a leštidlo na umělé špičáky přímo v upířím doupěti? A co teprve, když jedna z nich - Genova spolužačka Záře - vypadá, že má zájem o něco víc, než o přátelství?
Samotný hlavní hrdina Gen mi byl sympatický, přestože jsme se o něm až tolik věcí nedozvěděli. Jeho spolužačka Záře - upírka, která se o Gena možná až příliš zajímala - se mi ze začátku zdála podezřelá, ale postupem času se všechno vysvětlilo.
A glupaní skupina žijící v bezpečí kopule jako pochoutka pro vítěze honu? Ti byli příjemné překvapení a stejně jako hlavního hrdinu mě překvapila jejich civilizovanost. Přece jen, trávit celý život v zajetí jako zvířata v kleci a zachovat si zdravý rozum? I ti mi byli moc sympatičtí, až na Epapa.
V knize nechybí jak akce, tak romantika. Autor to podal velmi hezky a něžně, že se mi všechny takovéhle scény moc líbily. Kniha mě chytila asi od druhé třetiny a pak už jsem jí hltala a byla hrozně zvědavá. Autor mě dokázal hned několikrát překvapit a já skoro vůbec nedokázala předpovídat děj, což je hrozně dobře.
Ze začátku jsem vůbec netušila, o co se jedná a netušila jsem ani, co je vlastně hlavní hrdina zač. Postupně mi ale všechno došlo a musím říct, že autor svůj svět vymyslel opravdu zajímavě. Nevím sice, jestli úplně logicky, ale velice zajímavě rozhodně. Celá ta myšlenka mě zaujala, přestože moje prvotní pocity byly, že se jedná o něco jako upíří Hunger Games. Losování lovců, kteří se zúčastní lovu na glupany, jejich výcvik a mediální pozornost. Ale Andrew Fukuda to pojal po svém a kromě těchto okrajových podobností s HG je děj originální, zajímavý a hlavně poutavý. Ke konci jsem napětím ani nedýchala a byla hrozně zvědavá, co se stane. Autor pro čtenáře ale připravil nepříjemné překvapení - otevřený konec. Na pokračování jsem hodně zvědavá a doufám, že si příběh udrží originalitu a zajímavost.
Celkově mě kniha hrozně bavila. Je to něco jiného, než na co jsme, co se týče upírů, zvyklí. Čtení jsem si užívala, obzvlášť autorova přirovnání, která tam párkrát byla poměrně zajímavá a hezká. Sice jsem se párkrát pozastavovala nad určitými situacemi nebo skutečnostmi, nikde nepadlo nic, co by se nějak výrazně do příběhu nehodilo nebo si odporovalo.
Hodnocení: 9/10
Tímto děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku, moc si toho vážím :)
Když tady čtu, jak jsi zhodnotila tuto knihu, napadá mě jediné : "To by mohla být sranda." Upřímně je mi už z upírů poměrně na nic, protože je to už omílené téma, několikrát zpracované tak či onak, přičemž si nemohu nějak odpustit můj pocit, že je to de facto jedno a to samé, ač s jinými postavami. Možná, že je tohle posun vpřed.
OdpovědětVymazatA také jsem chtěla poděkovat za tvůj komentář, který mi zvedl náladu. Mockrát ti děkuji, vážím si toho. A omlouvám se za prodlevu, nějak nebyl čas napsat něco srozumitelného. :)
Musím říct, že knížka mě taky příjemně překvapila a vlastně to v ní bylo samé překvapení :) Ale té Záři moc nevěřím - přijde mi dost podezřelá. A konec mě dostal - nemůžu se dočkat pokračování..
OdpovědětVymazatwww.fantasy-maniak.blog.cz