Nature,

Vzpomínky na léto

13:47 Tereza Vlčková 3 Comments

Ach jo. Děsně se mi stýská po létě, takže jsem se rozhodla zavzpomínat na letošní srpen, kdy jsem vyrazila ven ještě s digitálním foťákem Brianem a svým psem Čiky. Prošla jsem se a ještě si zafotila. S Hectorem by to bylo o poznání lepší, ale i tak jsem spokojená a fotky se mi líbí, protože jsou ostré, barevné a hlavně letní.
Doufám, že zavzpomínáte na léto se mnou a že se vám fotky budou líbit :).

I když Brian nemá makro nic moc, tyhle ostružiny, které rostly u cesty jsem si zamilovala :)

Ale ochutnat už jsem se neodvážila :D.
Pohled na koleje ze silničního mostu...
Moje oblíbené koryto pro potůček, který přitéká do rybníka. Bohužel bylo dost zarostlé a voda nikde, :D.
Jablka a jeřabiny, které tenkrát už tak trochu zvěstovaly podzim.
Nemohla jsem vybrat, který je lepší :). To rozhodněte sami :).
A tady už je náš pes Čiky. Obvykle moc nechodí (je slepá), spíš stojí, nebo je prostě pasivní, ale tenkrát jsem si docela rozpohybovala. Pořád byla sice dost pomalá, ale šla.
Na konci jsem se posadila k rybníku a četla si. Čiky se tvářila, jako by jí to tam patřilo =D.

3 komentářů:

Kay

10 faktů o mně

9:30 Tereza Vlčková 2 Comments




... miluju házení věcí z okna. Fakt. Ale nebojte, pod mým oknem je trávník. Takže nikomu (snad kromě pejskařů) nic na hlavu nespadne. I tak je dole ale pěkná sbírka. Před několika týdny jsem tam našla svojí kartičku na oběd, kterou jsem tam ale neházela a myslela jsem, že jsem ji ztratila.
... strašně mě fascinuje jádro. Jaderné bomby, jaderná energie, jaderné elektrárny. Černobyl - Moc se tam chci podívat, jakmile mi bude 18 (protože tam do té doby nepouštějí)
... mám ráda zvedaní poklopů a objevování míst, kam by nikoho jiného nenapadlo chodit. Jako třeba kryty, střechy a tak podobně
... víc než upravování sims mě baví upravování lidí. Photoshop umí prostě zázraky a tak se z nenamalovaný holky může stát dost realisticky namalovaná holka =D.
... mám ráda zombie a taky se za ně ráda převlékám =D.
... neskutečně ráda mluvím s kamarádkama o svých příbězích "knihách". Divím se, že jim ze mě nešibe, protože už si musí myslet, že ty postavy znají osobně
... ráda probírám lidi. Jakékoliv, od spolužáků po fiktivní postavy. Nepomlouvám, prostě je probírám =D. Co udělali, proč to udělali a tak podobně :D.
... nejím celou mrkev. Vždycky nechám konec =D
... mám ráda organizaci a pořádek, ale přijde mi, že si svoje věci moc zorganizovat neumím. Ze zdánlivě účinného roztřídění vznikne mírný chaos.
... ráda ovládám lidi =D.

2 komentářů:

Psaní,

You know you're a writer when...

7:58 Tereza Vlčková 2 Comments


Nedávno jsem na tumblr našla úžasnou stránku, kde slečna přidává příspěvky, které by se do češtiny daly přeložit jako "Jsi spisovatel, když..." a musím teda říct, že jsou naprosto pravdivé, minimálně 3/4 na mě naprosto sedí. Přidávám tedy některé z nich, abyste se ujistili, jestli jste také spisovatelé :).

















2 komentářů:

Nature,

Zimní fotky #2

7:38 Tereza Vlčková 3 Comments

Přináším vám druhou várku svých zimních fotek :). Nejvíc jsem pyšná na ty šípky :D.


3 komentářů:

Postřehy,

Stereotypy

8:21 Tereza Vlčková 0 Comments

Pokud píšete, tohle se vám určitě bude hodit. O co jde? Každý určitě takovou postavu zná, protože se objevují poměrně často, a to i v populárních bestsellerech. Neříkám, že je to špatně, ale po nějakém čase a přečtení už páté knížky s úúúžasnou neomylnou věštkyní začnete obracet oči v sloup. Takže se pokud možno takových postav vyvarujte - nedělá to dobrotu.
7

GÉNIUS
- je chytrý, pokaždé všechno vyřeší, přestože si s tím ostatní lámou hlavu třeba roky
- může to být nejlepší kamarád jedné z hlavních postav, nebo je do hlavní postavy zamilovaný
- např. počítačový génius, který se dokáže nabourat úplně všude; šprt, který odhalí tajemný kód, když si ostatní trhají vlasy z hlavy
Náhrada: nevýraznější postava nakonec na řešení přijde, nebo po větším úsilí najde řešení jedna z hlavních postav

MRCHA
- ÚHLAVNÍ nepřítelkyně hlavní hrdinky, skrznaskrz zlá a krutá, přesto šíííleně oblíbená
Náhrada: nejlepší kamarádka hlavní hrdinky ji zradí; někdo nevýrazný, kdo celou dobu stojí v pozadí se projeví špatně

VĚŠTEC
- někdo s nadpřirozenou mocí, jehož všechny věštby jsou naprosto neomylné
- pořád trousí tajemné narážky, které se do puntíku splní, a kterým na začátku nikdo nerozumí
- vždy se objeví v pravou chvíli s tím, že se Karel přidal na stranu Temna

VTIPÁLEK
- pořád trousí vtipy, i když je situace vážná
Náhrada: co kdyby hlavní postava v zápalu boje o život místo životních myšlenek řekla nějakou vtipnou poznámku? Situace se trochu uvolní a čtenář se zasměje víc, než když se vtipálek bude celou dobu ochomítat kolem a všechno zlehčovat

KAMARÁDÍČEK
- kluk/holka, který/která uvítá hrdinu v novém prostředí a okamžitě se z ní stane nejlepší kamarád postavy
- ostatní ji/ho většinou považují za divného, šprta atd., ale ve skutečnosti je zábavný a prostě pravý nejlepší kamarád
Náhrada: Někdo, kdo se ze začátku jeví nepříjemně, ale potom se s postavou skamarádí

STARÁ PANÍ/ STARÝ PÁN
- někdo, kdo se v životě hrdiny může vyskytovat dlouho, nebo krátce, ale sleduje ho osudovými pohledy
- vždycky má po ruce radu, nebo věc, kterou hrdina zrovinka potřebuje
- prožil něco podobného, nebo stejného, co prožívá hrdina teď
Náhrada: Pomoc může přijít třeba od někoho úplně nečekanýho

SEŽENU-VŠECHNO
- někdo, kdo umí sehnat naprosto cokoliv, od drog po živého slona
- ale no tak, znáte v životě někoho takového?
Náhrada: Každý má přece nějaké kontakty, ale rozličné. Takže proč by se postava nemohla shánět po věcech od víc lidí?

KLAĎAS
- nesnáší všechny špatnosti a nikdy je nedělá, je ochotný všem pomoct, nidky neřekne nic ošklivého...
- a je naskrnaskrz slizký
Náhrada: Uvědomte si, že žádný člověk není jen dobrý, a u postav by tomu mělo být stejně, aby tomu čtenář věřil. Navíc se notoričtí klaďasové většinou lidem nelíbí a potom fandí "záporákovi". Takže pamatujte na to, že každý má jak kladné, tak záporné vlastnosti.

FRAJÍREK
- je šíleně cool, většinou odtažitý a na všechny hnusný
- užívá si s holkama, ale do hrdinky se opravdu z dobroty srdce zamiluje pravou a nehynoucí láskou
Náhrada: Jste si jistí, že se člověk může skrznaskrz změnit? Pamatujte, že ani sebezamilovanější frajírek se úplně nezmění. I svou vyvolenou bude brát trochu s rezervou.
7

0 komentářů:

Povídky

Addie Linaberryová

7:19 Tereza Vlčková 0 Comments


Tak dneska vám přináším další povídku :). Je na téma "jak holka ke štěstí přijde", nebo tak nějak by se to dalo interpretovat :D.
Doufám, že se vám bude líbit :).

Addie Linaberryová seděla v lavici a hrála si prstem se sešitem. Ohýbala mu roh a pak ho zase narovnávala. Byla nervózní.
„Už je to definitivní,“ řekla její nejlepší kamarádka Alexandra – Lexi – Mercerová. „I Joe už někoho má.“ Starostlivě pohlédla na kamarádku, jak na to zareaguje, ale Addie zůstala apatická, tak pokračovala. „Nechápu to. Ve třídě je dvakrát víc kluků, než holek, a všichni už mají holku!“
„To je v pohodě, Lexi,“ vzdychla Addie odevzdaně. „Nepůjdu tam.“
Listopadový ples byl událost předposledního ročníku na škole Alberta Einsteina. Chystala se na něj celá třída, vlastně celá střední škola. Rodiče. Učitelé. Doprovod z ostatních škol. Byla by škoda tam nejít a nechat si takovou akci ujít, jenže to pro Addie bylo definitivní.
„Musíš!“ vyjekla Lexi, až se po ní otočilo pár okolo sedících lidí. „Co bych tam bez tebe dělala? Mimo to, už máš šaty! Ty tam musíš, Adele Alberto Linaberryová!“
„Neříkej mi tak!…“ začala Addie, ale zmlkla. Bezradně rozhodila rukama a rezignovaně se na kamarádku zadívala. „Co mám teda podle tebe dělat? Mám si jako doprovod přivést tátu?“ zeptala se mírně ironicky.
„Jasně, že ne. Prostě jdi sama,“ vyřešila situaci pohotově Lexi.
„Jo, určitě. Budu tam jako kráva stát. To je ještě lepší nápad,“ řekla hořce Addie.
„Ne! Slibuju, že si s tebou Brian zatančí. Donutím ho k tomu.“
Addie znovu vzdychla. „Víš, že mám Briana ráda, ale je to tvůj kluk,“ namítla.
„No taak! Jsem skvělá kamarádka, takže ti ho půjčím. Jeden tanec ty, jeden já. Prosím, Addie. To je přece dobrý, ne?“
Addie chvíli mlčela a trhala si kůžičku okolo nehtu. Bolelo to zákeřně, skoro stejně jako vědomí, že by na ples nešla. Co na tom, že mají všichni partnera? Jestli tam půjdou ve třech, bude Lexi ve stejné pozici jako ona, bude mít partnera napůl. Nebude tam jediná trapka. Tím, že budou dvě to bude vypadat v pohodě a spíš jako recese. Ostatní se zasmějí, ale nebudou je řešit.
„Tak dobře,“ svolila nakonec.
„Super!“ zajásala Lexi. „Hned večer do Brianovi oznámím. V pátek si to užijeme!“
V pátek večer Addie skutečně stála před slavnostně vyzdobeným sálem a čekala na Briana a Lexi. Nakonec byla docela ráda, že šla. Její modré splývavé šaty byly moc krásné a zvýrazňovali jí štíhlý pas. Ani nebylo vidět, že má tak malá prsa, nabíraný hořejšek její podprsence 75 A přidal na velikosti.
 Ten den se jí také povedlo zkrotit vlasy do spousty zatočených kudrlinek. Věděla, že vypadá skvěle a užívala si ten pocit. Litovala jen toho, že to nemá kdo patřičně ocenit.
„Addie! Jsi krásná!“ usmál se na ni Brian, jakmile se s Lexi v závěsu vynořil z davu lidí, kteří mířili od schodiště do sálu.
„Tak hele!“ bouchla ho vesele Lexi oblečená do červených šatů bez ramínek. Když ale Addie spatřila, zatvářila se stejně uznale, jako Brian. „Teda Addie! Hrozně ti to sluší!“ vyjekla potěšeně. Brala to jako svoji zásluhu, protože kamarádku přinutila jít na ples. Sebejistě se usmála.
„Tak jdeme, ne?“
Jak Addie čekala, tančila s Brianem jen třikrát, než si ho zase plně přivlastnila Lexi. Vlastně to nebyla úplně její zásluha, protože hráli ploužáky a Addie připadalo hloupé tančit ploužák s přítelem své nejlepší kamarádky. Přenechala tedy Briana Lexi a vydala se sednout si k jednomu ze stolků blízko u baru. Objednala si colu a upíjela ze sklenice, zatímco pozorovala páry tančící na její oblíbenou zamilovanou písničku. Proč si taky nemůže najít partnera? Proč musí sedět, když by chtěla tančit? Podepřela si hlavu rukama a zírala na orosenou sklenku coly. Prstem po ní jezdila, aby ji přebytečné vlhkosti zbavila. Bylo jí na nic.
Ještě několikrát objela brčkem obvod sklenice a rozhodla se: půjde domů. Byla tady, tak teď může odejít.
Zvedla hlavu a odsunula od sebe nápoj a vstala. Už se těšila, až si ze sebe sundá ty hloupé šaty a umyje si vlasy, když v tom ho uviděla.
Osamělý kluk se opíral o pódium vedle reproduktoru. Jeho oči se dívaly přímo na ni, ale celý obličej neviděla, protože kluk měl přes polovinu obličeje rudou masku s černými pírky. Plné rty měl zvlněné do úsměvu, který Addie přitahoval. Oči měl úplně černé, což ještě umocňovalo jejich magnetický dojem.
 Byl krásný, vysoký, štíhlý, černovlasý. Přesně, jak si Addie představovala dokonalého kluka. Mrzelo ji, že má masku a dostala chuť mu ji sundat.
Neváhala ni minutu.
Vstala a přešla polovinu sálu, než se dostala pod pódium s DJ, který pouštěl další pomalou píseň. Reproduktor ji bodal do uší, ale když kluk promluvil, rozuměla mu dokonale, přesto nekřičel.
„Ahoj,“ usmála se. „Jsem Addie.“
„Já jsem tvůj.“
„Cože jsi?“ nechápala Addie. Také mluvila normálně, ačkoliv jí basy duněly v hrudi a v hlavě.
„Dělám si legraci. Jsem Matt. Ale dneska večer jsem tvůj, Addie.“
Podlomila se jí kolena. Matt, tak krásné jméno! No, každý přece může snít, ale tohle je realita. A Matt je tak milý, krásný…
„Zatančíme si?“ zeptal se. Addie se usmála.
„Samozřejmě,“ řekla a chytila ho za ruku, aby ji mohl dovést na parket, kde ho chytila kolem krku. Přidali se do shluku tanečníků. Matt voněl stejně jako zbytek sálu; po kouři z cigaret, laku na vlasy, pánské kolínské a vydýchaném vzduchu. Addie to přišlo jako ta nejlepší vůně na světě. Aniž by přemýšlela, co on na to, zabořila mu hlavu do ramene. Bylo to tak přirozené, jako by ji k tomu Matt beze slov vybízel. Tiskla se k němu a vnímala své tělo.
„Jsi tak krásná,“ šeptal jí do vlasů. „Kéž by tenhle tanec nikdy neskončil.“
Addie si přála to samé. Cítila se s ním dokonale, jako nikdy v životě. S klukem, se kterým chodila před několika měsíci si tak nepřipadala ani zdaleka. Teď se cítila milovaná, v bezpečí, na správném místě. Tak to chtěla odjakživa.
Odtáhla hlavu a zadívala se mu do černých očí za jeho škraboškou. Otvory mu padly přesně k očím, takže nebyl vidět ani centimetr kůže okolo. Flitrovaná maska mu zakrývala tvář až po nos, rudě se leskla a černá měkká pírka se ohýbala, jak okolo pluli další tanečníci.
„Kdo jsi?“ zeptala se Addie a položila mu dlaň na tvář. Nebyla horká, jeho kůže byla hladká jako vzduch.
„Jsem tvůj,“ zopakoval Matt.
„A jinak?“ začala mu stahovat masku dozadu, ale Matt ji zarazil. Jeho rty se přitiskly na její, jeho ruka ji hladila po vlasech a druhá svírala šaty na zádech. Addie bušilo srdce a rty jí pulsovaly. Přitáhla si Matta ještě pevněji a pootevřela rty. Z něžného polibku se stal francouzský, o kterém Addie ani nesnila. Cítila svůj jazyk v jeho ústech a ignorovala pohledy lidí, které cítila v zádech. Otevřela oči a všimla si, že se na ně několik lidí okatě zírá.
„Nevšímej si jich, lásko. Od teď můžeme být navždycky spolu. Neopustím tě, a ani ty mě, že ne?“ zašeptal jí Matt do ucha.
„Ano,“ přikývla Adele. „Miluju tě.“
Lexi si přitáhla Briana blíž a položila mu hlavu na rameno. Voněl po kolínské a z jeho těla sálala horkost, která ji rozechvívala. Cítila jeho oblek na odhaleném dekoltu.
„Měl by sis zatančit s Adele,“ řekla.
„Nechápu, jak jsi mě mohla takhle zaprodat,“ zasmál se lehce.
„Je to moje nejlepší kamarádka. Nechtěla jsem ji nechat samot - “ nedokončila, protože za sebou uslyšela hlas. Brian zvedl hlavu a Lexi se otočila.
Před nimi stála rozzářená Addie.
 Levou ruku měla kousek nad úrovní svého pasu, nataženou do prostoru, dlaň otočenou před sebe, jako by něco držela.
„Stalo se ti něco?“ zeptal se Brian a kývnul hlavou na její ruku.
„Ne, nic. Jsem úplně v pohodě,“ zasmála se Adele. Její rozzářený obličej se nedal přehlédnout, vypadala tak šťastně.
„Tak?“ zeptala se Lexi.
„Chtěla jsem vám představit svého přítele Matta,“ řekla a natáhla se pro polibek.

0 komentářů:

Photography

Zimní detaily borovic

11:31 Tereza Vlčková 5 Comments


Tak dneska jsem vyšla fotit ven, k nedalekému rybníku. Nejlepší fotky sice vyšly detaily borovic, takže z fotek rybníku nic neuvidíte, ale i tak si myslím, že jsou hezké, jak je všechno pod sněhem... =)


5 komentářů:

Objevitelský deník

Objevitelský deník: Kryt

13:27 Tereza Vlčková 2 Comments


Tímto článkem vás vítám v rubrice objevitelský deník :D. Jak jsem psala v minulém článku, mám ráda objevování různýh míst, na která nikdo nesmí, tak proč se s tím neprezentovat na blogu? =D Snad na něj nikdo nepovolaný nepřijde, i když bude i v internetové podobě :D.

17

Ve škole máme šatny ve sklepě a vedle šaten si stojí kryty. Na každém konci suterénu je jeden, a další je potom ještě pod jídelnou, ale všeho do času. Hodlám poskytnout podrobný report, ale postupně. Nejdřív něco z historie: Naše škola byla postavená v roce 1958, to jest za studené války, takže se není co divit, že všichni po krytech tak bažili. Každopádně do krytů se - jak jste asi uhodli - nesmí. Jenže co bych to byla za objevitelku, kdybych s sebou nevzala pár kamarádů a nešli jsme zkoumat? :D
(BTW - kryt je bohužel už zamčený :/)


Kryt je většinou používán jako sklad krámů, které už se nikomu nehodí ale nechce se jim je vyhazovat. To známe, že? :D Akorát kdo nemá doma kryt má smůlu, protože věci nejsou tak docela zapomenuté a jednou se jich budete muset stejně zbavit.


Tady se nachází kotel a opět krámy. Těsně u dveří si můžete všimnout měřiče přetlaku (to je ta lesklá věc na stěně).


Další místnost, na kterou navazovala komora se vzduchotechnikou. Zářivky, krabice, staré papíry.


A konečně něco zajímavějšího; tohle je ventilace, a ty kovové kulaté kryty jsou náhradní filtry. Je vidět, že se myslelo doopravdy na všechno, a kryt není žádný nepropracovaný sklep.


A sprchy. Ale ne na běžné sprchování, tyhle mají za úkol smýt radiaci.


Tohle jsou opancéřované dveře ven z krytu. Jen pro zajímavost, v celém krytu není signál, ani těsně u dveří, které ho také nepropustí, takže v případě bombardování na smskování s maminkou rychle zapomeňte.


A další místnost, do které ústí ventilace. Doteď jsme ale nezjistili, kam vede. Na bendně (s filtry) si můžete všimnout starého rádia.


A jako poslední, výlez ven z krytu. Bohužel je trochu zatopený, tedy dál na podlaze je asi 10 cm vody. Nic, co by školní pantofle zvládly. Výlez ale ústí pár metrů od školy. Velice praktické, kdyby přišlo bombardování, vylézt tak blízko a hezky se ušpinit od trosek bývalého vzdělávacího zařízení.

2 komentářů:

Photography

Winter moments

12:22 Tereza Vlčková 1 Comments

 Řeknu vám, že zimu fakt ráda nemám. Jdu do školy, nohy mi ve sněhu po každým kroku ujedou o do strany, plus mi mrzne nos a v čepici vypadám jako idiot. Ale za oknem? To je ovšem jiná! :D Oranžový nebe, zasněžený auta, vločky padající z nebe... To se mi líbí. Ale vyjít do toho a ještě k tomu do školy? Neeee :D.

Vím, že ta fotka není nic moc, prostě jsem vystrčila foťák z okna. Ale líbí se mi ten nádech - když jsou mraky tak nízko, že se odráží světlo lamp :).

1 komentářů:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)