Recenze

Recenze: Štěstí na dosah - Irena Petříková

7:01 Tereza Vlčková 7 Comments

Autorka: Irena Petříková
Nakladatelství: Fragment, 2013
Počet stran:
Vyprávění: ich forma z různých pohledů

Ireně se splní přání – společně se dvěma kamarádkami odlétá na prázdniny do vysněného Londýna. Města, ve kterém září spousta hvězd nejen na nebi… Irena v něm prožije svůj sen, lásku i smutek. Podaří se jí najít svoje štěstí?

Také jste někdy snily o klukovi z plakátu? Co byste dělaly, kdyby stál najednou před vámi?

In the stars
Být slavná, úspěšná, dokonalá, mít slavnýho kluka, potkat svého idola. O tom touží nejedna dívka. Irena Petříková si ten sen splnila. Stala se hlavní hrdinkou svojí vlastní knížky a setkala se se svou oblíbenou chlapeckou skupinou, byť jen v poměrně přeslazeném snu.

Jakožto pan a paní Dokonalí se Harry s Irene se do sebe zamilovali během jednoho dne a během dalších dvou nemuseli řešit nic menšího, než Irenin románek s jindy dokonale úžasným kamarádem Niallem, zatímco s Harrym, jakožto panem Pravým, samozřejmě dokonale počestně váhala přes měsíc, jenom aby to neuspěchala. Mimo to v prvních dnech musela Irene řešit strašné srdcervoucí otázky, které zanechaly stopu jistě v nejedné romantické duši. Irene si (i přes obrovské sympatie a jiskření, které by dokázalo rozsvítit žárovku) nebyla tak úplně jistá, zda pana Dokonalého miluje a zda on miluje ji a nebere ji jenom jako úlet na jednu noc. Také , že jí vadí jeho dívka, že nechce aby o tom věděli kamarádi, potom fanoušci. 
"Připadá mi, že Oliver kouká po Irene," načala Liz nové téma. "No taky se mi zdá, občas si přeju být na jejím místě," odpověděla jsem. - Kate, str. 23
Všechny postavy jsou nepropracované, nemají minulost, hloubku a jsou totálně ploché. Mezi postavami je tak malý rozdíl (pokud vůbec nějaký) ve smýšlení, vyprávění a prožívání, že kdyby kapitoly nebyly tak krátké, že bych ještě během čtení neviděla na jméno vypravěče, nevěděla bych, jestli to vykládá holka nebo kluk, slavný zpěvák nebo obyčejná holka.  




Celé knize dalo korunu bombastické zakončení, kapitoly 46. a 47. Omlouvám se za spoiler, ale tohle je tak úžasně epické, že se musím podělit i s těmi (ne)šťastníky, kteří knihu nečetli. Irenka je nesmírně silná a statečná, takže se stihla v jedné větě smířit se smrtí (se kterou se jiní hrdinové smiřují třeba celou knihu) , a jakožto naprosto dokonalá Mary Sue potom zemřela tragickou smrtí v letadle, jehož polovina vybuchla a které spadlo z kdovíjaké výšky, kdežto její tělo zůstalo stejně úchvatně krásné jako za života a ještě si na konec svého deníčku stačila napsat, že přežilo jenom osm lidí. Tady jsem nepokrytě brečela. Smíchy.
Někteří se zbláznili před dopadem, někteří až potom, někdo jen potichu plakal, jiní si skoro vyřvali hlasivky. Ale všechna nás spojovala jedna věc. Jistá smrt.Letadlo se po dopadu rozlomilo a jedna část okamžitě explodovala, další část dopadla na zem takovou silou, že většina cestujících zemřela na různá vnitřní zranění dřív, než přijela záchrana.Celkem nehodu přežilo jen 8 lidí. - Irene, str. 205 a 206 
Irene je o dost vylepšená verze samotné autorky (vpravo)

Ahoj, já jsem Mary Sue... teda pardon, Irenka

Téhle knize tleskám. Tleskám, tleskám! A vestoje!

Pokud nevíte, kdo je to Mary Sue, měli byste si tuhle knížku rozhodně přečíst. Irene je totiž učebnicový příklad. Okamžitě bych jí dala do příruček pro začínající spisovatele jako povinnou četbu, protože dokonalejší autorův obraz a dokonalejší postavu jsem ještě v žádné knize neviděla. Tuhle knihu by si měl rozhodně přečíst každý, kdo chce něco psát. Je skvělým příkladem toho, jak to nedělat.

Příběh je vyprávěn z několika pohledů, aby autorka stihla všechny čtenáře ujistit, jak je dokonalá a krásná a úžasná a smutná a talentovaná a nádherná a vtipná a chytrá a úžasná zpěvačka a hlavně že je strašně skromná a všichni jí závidí její úžasný talent a krásu a život.
Jo, nemalé ego. Kdyby se jednalo o nějakou vymyšlenou postavu, tak mě to zarazí taky, ale když se jedná o samotnou autorku, která o sobě píše, jak je úžasná?! Irene je ta nejhloupější hlavní postava, se kterou jsem se za celý svůj život setkala. Jasně, to si člověk vysní, jaký by chtěl být, jak by chtěl vypadat, jak by chtěl být úspěšný. Z baculaté pihulky je najednou vychrtlá modelka., z průměrného talentu je talent, který osloví celý svět.


Irena Petříková vypráví příběh o sobě, svých přátelích a kapele One direction. Proti One direction nic nemám, to ne. Ale nejsem zrovna fanynka jejich fanynek, těch uječených holčiček, které vyřvávají, že 1D jsou úúúplně nejvíc nejlepší a nemají na ně ani Beatles a žádné jiné legendy. A když se proti tomu člověk odváží něco namítnou, přidají ještě nejedno ujištění, že jenom závidíte, protože "toho dokázali víc než vy" (jejich oblíbená fráze). V knize mi ale jejich přítomnost nevadila, protože hlavní hrdinka úplně zastínila všechno ostatní, včetně skutečnosti, že mužský hrdina byl Harry Styles (pardon, Stilles). 
Já bych se nejmíň zhroutila, prostě bych sebou sekla anebo aspoň vylila to kafe. A ona si s ním jen tak povídá a ještě u toho stíhá pracovat a být okouzlující.  - Kate, str. 23
"On takový není, toho se neboj. A co tady vůbec vyvádíš? Vždyť ty jsi Irene! Nebojíš se nikoho a ničeho! Nezáleží ti na tom, co říkají ostatní! Tak tě znám já. A navíc k tomu jako vždy usměvavou, vtipnou, veselou a talentovanou holku! Tak mu ukaž všechny svoje kvality!" - Kate, str. 26 
Tenhle příběh měl zůstat maximálně na nějakém blogu a do knížky se nikdy dostat neměl. Není to příběh, který mě obohatí, ať už po jazykové nebo obsahové stránce. Hlavní postavy jsou příklady Mary Sue, jaké jsem v životě neviděla, a děj je založen na tak hloupých náhodách a událostech, že jeden bod knize dávám jen za to, že se mi díky ní povedlo podložit psací stůl, aby se neviklal a já mohla dopsat tuhle recenzi. Kdyby mi takhle nakonec neposloužila, nedala bych jí bod ani jeden.
Ale na druhou stranu, pokud píšete, tahle kniha vám může hodně zvednout sebevědomí.


Celkové hodnocení: 1/10

Nepochybuju, že takhle sní spousty holek a neberu jim to. Ale kniha mi nedala vůbec nic. Autorka se nepáře s nějakými popisy, s vymýšlením událostí tak, aby na sebe seděly, a fláká do děje zoufale hloupé zvraty a náhody, aby příběh posunula směrem, kterým chce. (No pardon, ale kdo má na zahradě třímetrový žebřík, kterého si majitelé nevšimnou, že je opřený o jedno z oken? Kdo si vezme na léto tři cizí holky, aniž by se s nimi vůbec bavil? Kam odejdou kamarádky brzo ráno, aniž by to hlavní hrdince, u které je tou dobou čirou nááhodou její vyvolený, řekly? A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.) Fakt jsem se na některých místech docela zasmála, ale čas, který jsem trávila četbou té knihy mi už nikdy nikdo nevrátí, což je škoda, protože to rozhodně ztráta času byla. Kdybych rozklikla kterýkoli blog zaměřený na 1D, vyjelo by mi úplně to samé, někde možná i o trochu lepší. Jestli budou vydány i tyhle fanfiction, půjdu vlastnoručně vykopat literatuře hrob, protože tohle nemá úroveň hodnou vydané knize.



Jediné plus, které musím autorce připsat je, že se celá kniha odehrává ve snu. Kdyby se čtenáře snažila nakrmit tak, že by to vydávala za realitu, kniha by nebyla dobrá ani jako ta podložka pod viklavou nohu. Ale tak, pobavila jsem se. Dozvěděla jsem se, že se Irena Petříková má asi hodně ráda. V knize se tak hezky oslovovala, Irenka jí ve vyprávění říkali skoro všechny postavy. A její dlouhé plavé vlasy, úžasně hubená postava a skvělý hlas a talent mi budou v hlavě strašit ještě hodně dlouho. Která holka by nechtěla být jako ona, že? Ale ne v knize, prosím. Každá kniha je tak trochu autorův sen, ale tohle byla fantasmagorie, pouhý odpad všech dívčích románů, které jsem za celý svůj život četla.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

You Might Also Like

7 komentářů:

  1. Šmarja, to vypadá hrozně :D To si určitě nepřečtu... podle toho, co popisuješ, by to mělo spíš zůstat jako nějaká fanfiction.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teda nevím. Ono když se na to člověk dívá jako na oddechovou četbu, tak je docela fajn. Nesmí se brát tak realisticky. Fanynkou One Direction nejsem, ale knížka se mi líbila. Jako oddechová četba byla docela fajn. Zas tak hrozně bych ji vážně neviděla.

      Vymazat
  2. Víte jak jinak napsat R.I.P Fragment?
    No přece Štěstí na dosah!

    OdpovědětVymazat
  3. Ta knížka vypadá dost šíleně! :D Jinak jsem tě nominovala do jednoho tagu! :)
    http://tajemnaknihovna.blogspot.cz/2013/10/liebster-award-tag-ze-co-d.html

    OdpovědětVymazat
  4. Jediné v čem se jí musím zastat jsou ty jména. Jsou tak pozměněna kvůli zákonům. :) Jinak v hodně věcech souhlasím ;) a doufám že na moji knihu uděláš také recenzi (ať už špatnou nebo dobrou :) )

    OdpovědětVymazat
  5. Chybí mi tu FB sdílení :D Ne vážně, sama píšu a mám pořád pocit, že to neni moc dobrý, protože jsem vyrostla na kvalitních fantasy bestsellerech, ale když pak vidim tohle, tak se sháním po kýblu... A kdybych to měla v ruce, tak po sirkách. Myslím, že česká nakladatelství definitivně zešílela. Tohle není první totální hrůza, kterou někdo publikoval. Kniha může být nudná, divná, nepochopitelná, ale když už je i každá druhá věta úplně blbá, tak to přece... No jak to mohl někdo přečíst a říct si: Tak to musíme vydat! Ne, neměl asi zdravý rozum.

    Mám z toho pocit, že si nakladatelé neuvědomují, že idiot sice může psát, ale idioti vesměs nečtou, takže tohle fakt nemůže mít úspěch ani omylem a bohu dík za to.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvelo som sa pobavila :D A teraz mi do uší hučí jedna jej pesnička a nie je zďaleka taká úžasná :D Táto kniha ma nikdy nelákala a tuším zas môžem poďakovať svojej intuicii :D A že má 17... :D Tipovala by som ju na takú trinástku :D Asi v živote nič neprečítala :D

    OdpovědětVymazat