Vyprávění: Ich forma

Anotace: Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?


Na knihu jsem se velmi těšila už jen proto, že je od české autorky a anotace mi zněla docela slibně, a navíc je to přesně taková kniha, o které jsem od začátku věděla, že ji chci a že bude fajn. A nezklamala mě.

Postavy

Paige (pozor, ne jako anglicky stránka, protože se v jejím jméně píše i) je čtyřiadvacetiletá ošetřovatelka, která si ke každému pacientovi udělá vždy větší pouto, než by měla, takže jí ztráta pacienta vždycky velmi zasáhne. Přesto je ale bojovná a není to žádná chudinka, což se mi na ní líbilo. Umí si poradit, ale není úplně neohrožená neohrožená, navíc je správně ztřeštěná, někdy i impulsivní, romantická... zkrátka a jednoduše mi její charakter sedl. 
Když Paige po smrti jejího posledního pacienta doporučí k mladému právníkovi Michaelovi, který se po autonehodě vrátil do dětských let, rozjíždí se kolotoč událostí, které by v životě nečekala. Co se týče Mikeeho, oblíbila jsem si ho nejen jako malého kluka v dospělém těle. Sice by mi možná přišel místy trochu strašidelný, ale jeho hlášky jako dítěte, i v pozdějším ději knihy se mi prostě neskutečně líbily. Akorát nevím, jestli bych poté dokázala přehodit a začít vnímat Michaela úplně jinak, jako to udělala Paige. Já bych nejspíš pořád viděla poslintanou bradu a nudli u nosu, ale i tak se mi tihle dva spolu potom moc líbili.
Co se dalších postav týče, oblíbila jsem si Michaelova bratra Roberta, který byl spíš jenom takový naoko drsňák, než skutečně zlý mafián, hospodyni Theresu, i bodyguarda Johnnyho, který na mě navzdory tomu, že měl budit hrůzu, působil neskutečně mile a vtipně.

Děj

Kniha má poměrně obsáhlý děj, a co se mi na ní líbilo a zaujalo mě bylo, že celý děj nesměřuje jen a pouze k jednomu velkému finále, ale že se dějové linky postupně proplétají a rozvíjí. Možná se může zdát trochu překombinovaný, když si vezmete, že se v knize objevuje mafie, dítě v těle dospělého muže a tak podobně, ale určitě vás to při čtení nebude bít do očí. Je to tak lehce podané, že se to prostě stoprocentně hodí.

I když se v knize třeba nic neděje, samotné popisy toho, co Paige dělala jsou dobře podané a čtou se tak lehce, že to člověka prostě a jednoduše baví. Je to něco jako sledování seriálu, zkrátka a dobře čtenáře někdy potěší, když ho autor nežene z akce do akce, ale dopřeje mu i trochu takového toho všedního života. To se mi na knize opravdu moc líbilo a užívala jsem si to.

A samozřejmě, scény, kde se Paige starala o Mikeeho. Vždycky jsem se těšila, až tam nějaká taková scéna bude a co Mikee zase provede. Ten chlap mě prostě neustále dostával, to se mu musí nechat.

Mohlo by se zdát, že kniha staví na mafii, ale opak je pravdou. Mafii si skoro vůbec neužijete, protože se Paige jen zmínkám o ní brání zuby nehty, což je docela škoda. Já bych se o to zajímala asi víc, ačkoliv chápu, že Paige moc dobře věděla, že si zahrává. Mně by to ale stejně nedalo =D.
Ve své podstatě celá kniha nestaví ani na malém velkém Michaelovi, což se během čtení dozvíte. Přesto mi ale děj nijak nevadil, a jak už jsem psala, kniha se pěkně četla, a celkově bych ji zařadila do oddychovějších románů.

Pocity, dojmy, hodnocení

Nemohla jsem si nevšimnout, že ačkoliv je příběh v Americe, je protkán češtinou. Třeba když Michael říkal Paige Stránečko, což by asi v angličtině nešlo tak hladce jako v naší mateřštině, nebo když si Paige s Robertem potykala. Každopádně jsem to ocenila, protože něco takového byste v knize od anglické nebo americké autorky hledali jen těžko. Další, co bych vyzdvihla je, že ačkoliv jsou v knize nějaké ty české narážky, není to tak do očí bijící a šílené, jako se stává u některých jiných děl s českými autory, kteří si pohrávají s angličtinou, kde autorka klidně dá dohromady Honzu se Marry, nebo podobně.

Kniha původně vycházela jako povídka pod názvem Malí kluci vousy nenosí, což celkem sedí, ačkoliv jako název bych to možná tak úplně nevolila, takže jsem ráda, že se z toho vyklubala Nebezpečná láska. Přesto bych ale volila možná ještě trochu jiný název, protože tento může až moc zavánět románkem a je možná až moc všední, ale nevadí. Název přece není všechno a obsah knihy rozhodně všední není.