Miluju knížky, ale to asi vzhledem k zaměření blogu není žádný překvapení. Já miluju všechny knížky, hlavně ty nový, papírový. Krásně voní, když si je přinesete domů.
Někdy skrývají příběh, který mi vezme dech, hrdiny, které si zamiluju. Jindy jsou to jenom průměrné románky, které mě zabaví ale nijak moc ze židle nezvednou. 

Tyhle fotky jsou jenom nepatrný zlomek z magie knížek, ale i tak doufám, že se budou líbit :). 

Fotila jsem svoji anglickou verzi Hunger Games a Hush Hush, na konci je potom nějaká příručka, kterou jsem našla doma a její stránky držely... No uvidíte sami :).

Autorka: Ursula Poznanski
Nakladatelství: Fragment, 2011
Počet stran: 320
Vyprávění: Er forma

Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Poté, co se v Nickově škole začnou šířit podivné balíčky, spolužáci začínají chybět a skupinky lidí, kteří se spolu nikdy předtím nekamarádily teď táhnou za jeden provaz. 

To je divné i Nickovi, kterému to nedá a musí se vrhnout do pátrání. A úspěšného, když mu spolužačka konečně záhadný balíček přinese. 

Od této chvíle Nick žije skoro dva životy. Jeden svůj a druhý jako svoje herní postava Sarius.

Jenže potom se to zvrtne. Aby postava postoupila, musí dělat různé úkoly, i ve skutečnosti. Erebos se zároveň snaží eliminovat i své nepřátele... 

Obětuje Nick za vyšší level ve hře i svůj život?

Kniha je opravdu úžasná, chytlavá a vy prostě musíte vědět, co se s Nickem/Sariusem stane, jaký úkol bude muset splnit a jak proboha ta hra tolik ví? Zajímalo mě, kdo jsou postavy ve hře a co jsou Nickovi přátele ochotni všechno udělat.

Samotnou hru jsem si díky vyprávění Sariuse (v er formě) živě představovala, vše bylo jako takové středověké putování za pokladem.

Jenže potom se to trochu zvrtne a už mi to tak super nepřišlo. Nevěřila jsem tomu, autorka rozuzlení podala trochu špatně. Začátku knihy jsem uvěřila s chutí, někdo by ostatně takovou hru vymyslet mohl, všechno tohle by se dít mohlo, ale jakmile Emily přivede svého známého hackera, už jsem to autorce nežrala.

I tak ale jde o povedenou knihu, nebýt toho konce.

Vím, že jiný závěr by se asi nehodil nebo udělat nešel, ale i tak mi to přišlo hrozně nereálné a zkrátka jsem tomu nevěřila, to byl ten kámen úrazu.

Přesto Erebos určitě doporučuju, dokud není všechno jasné, skoro se nemůže odtrhnout, jen abyste vše zjistili. Přestože nemusím er formu, tady mi to vůbec nevadilo a kniha mě vtáhla i tak. Bála jsem se o Nicka a fandila mu.

Pokud váháte, rozhodně po knize sáhněte. Myslím, že se stoprocentně hodí i pro holky, i když se v ní jedná o počítačích.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment  :)

Systém světa v roce 2140 je takový, že všichni jedí lék na nesmrtelnost. Aby nedošlo k přelidnění, lidé, kteří chtějí mít děti se musejí léku vzdát. Pokud to někdo neudělá a stejně dítě zplodí, vzniká nový Přebytečný.

Když Joan přišla o svou dceru Amy, bylo skvěle popsané, jak se hroutila a její smutek a strach. To bylo naprosto na místě a autorka to napsala opravdu dobře, ale potom? Jo se chovala jako hysterka a nejraději bych ji propleskla. Drsná policistka, jak je od začátku prezentovaná, která si ale celkem dost kazí image.

Ale Robert nezklamal. Pořád sexy mafián s naprosto měkkým srdcem. Jeho proměna v tatíka od rodiny byla taková nenásilná a i docela milá.

Setkáváme se i se starými známými - Paige a Mikem. Paige mi ale obecně byla mnohem sympatičtější v prvním díle, stejně jako Johnny. Tam byl vtipný a milý, ale teď mi přišel dost otravný.  Chápu, že tam byl na odreagování a zasmání, ale prostě už mě pořádně štval. Jako zastydlý puberťák.

V této knize se také, narozdíl od prvního dílu, střídají pohledy Jo a Roberta. Je zajímavé vidět do hlavy oběma, ale Roberta jsem měla o dost radši.

A i když už se jedná o druhý díl, pořád tak nějak nedozvěděla, v čem vlastně to mafiánství spočívá. Je hezký, že si občas někoho zmlátí a táta je velkej boss, máma namyšlená ledová královna a Robert synek, který převezme řemeslo, ale sakra... no a co? V čem proboha vězí to, že si říkají mafiáni? Možná jsem to nepochopila jenom já, ale prostě doteď  nevím, co tím bylo myšleno. Že Bavettovi mají prachy a jsou sexy? Asi.

Tak děj mě naprosto zklamal. Žádná pořádná zápletka, převažuje popis děje. Kdyby autorka prohodila začátek knihy a její konec, takže by se Jo s Robertem nejdřív pomalu sbližovala a potom se stalo něco takového - katastrofa - skákala bych nadšením ze skvělého příběhu. Neříkám, že i tak nebyl dobrý, lepší, než čtvrtina slátanin, kterými nás krmí zahraniční autoři, protože Kateřina Petrusová píše dobře - čtivě a lehce, takže i když je kniha poměrně nudná, je příjemné ji číst a vychutnávat si tu atmosféru klidu a pohody, která nás provází celými 3/4 celé knihy.

Celkově mi děj od nějaké 150 stránky přijde spíš jako něčí deník. Byli jsme tam a dělali jsme tohle, všechno bylo super a pak jsme šli tam a dělali jsme tamto.
Popisy toho, co postava obvykle dělá jsou i prvním díle, ale tady mě to unavovalo asi i proto, že mi nesedla postava Joan.

Takže jsem prakticky celých sto stránek do konce čekala, že se něco pokazí. Že se někdo objeví a zkazí jim to dokonalé štěstí. Něco pořádného, ne jenom Joiny neustálé návaly strachu o Roberta nebo její fňukání, jak to bude strašný, když bude oddělená od Roba nebo pro změnu od Paige s Michaelem. Pardon, ale tohle pro mě není zápletka. Ta se vyřešila už na začátku, a jak jsem řekla, kdyby to autorka udělala obráceně, neměla bych knize proč vytýkat tolik věcí.

Jak už jsem psala, kdyby zápletka, která se vyřešila na začátku byla na konci, bylo by všechno v pořádku. Ale takhle bych spíš řekla, ať se autorka dál drží vyprávění pohádek, protože nic jiného tahle kniha není.

Všechno je strašně růžové, všichni mají peníze na rozdávání a všechno jim úžasně jde, všechno je fajn, všichni jsou jedná velká šťastná rodinka, která se neustále a nonstop pošťuchuje.

Spíš mi to připomíná Tisíc a jednu noc, nebo nějakou telenovelu, než detektivku.

Pokud hledáte detektivku se zápletkou, akci v celé knize, tady hledejte jenom na začátku.

I tak jsem ale knihu přečetla rychle, ale nedá se říct, že by mě nějak extra bavila. Kromě čekání, jestli se konečně něco stane. I tak ale dávám polovinu bodů, protože autorka píše čtivě a všechno hezky plyne, plus za začátek knihy, který byl rozhodně dobře dramatický a napínavý. Za to rozhodně palec nahoru :).

Hodnocení: 5/10