K maturitě,
Autor: Erich Maria Remarque
Recenze: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria RemarquePočet stran: 184
Nakladatelství: Nejnovější verze Ikar, jinak dost dalších
Vyprávění: Ich forma z pohledu Paula Bäumera
Povinná četba, četba k maturitě... ať už vás k Na západní frontě klid přivádí cokoli, vězte, že se nejedná jenom o "nějakou starou vykopávku, kterou musím přelouskat nejlépe do příští hodiny češtiny". Ani náhodou. Pokud se k ní stavíte takhle, tak bych vás s prominutím nejraději poslala... někam.
Na západní frontě klid se pro mě stala něčím daleko větším, než jednou z X knížek, které musím přelouskat k maturitní zkoušce. Naprosto mě dostala, zasáhla přímo uprostřed hrudi a zanechala ve mně hluboký dojem. Zanechala moje srdce nahé a krvácející.
Nebudu vám tady vypisovat děj. To si můžete najít kdekoliv, protože anotace už se ani netají s dějem a koncem. Nebo se můžete podívat na film. V tom případě ale nikdy neprožijete to, co vám dá čtení. A řeknu vám, že to rozhodně stojí za to.
1) Vydržím ji číst do brzkých ranních hodin?
Četla jsem do půl třetí. Pak hodinu ležela, zírala do stropu a vstřebávala dojmy. Myslím, že to k téhle otázce stačí, ne?
2) Chci vědět, co se stane dál? Hltám ji a dokáže mě překvapit?
Jak už jsem psala, když někdo píše o této knize, dozvíte se z toho celý děj i konec. Na západní frontě klid je takto profláklá a já nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Kdybych nevěděla, že Paul na konci umře, byla bych rozhodně šokovaná o to víc - protože jeho smrt je naprosto zbytečná, nesmyslná, stejně jako celá válka. Po dočtení jsem se mohla jenom sama sebe ptát "proč?"
Proč jsme kdy dopustili, aby se něco takového stalo? Jak se mohl život člověka, (který v naší době a v době míru a dostatku, znamená to nejcennější), stát něčím tak bezvýznamným, oproti záměrům státu a vlády? Jenom číslem ve statistice, pár slov, které nakonec ani nedostanou místo v nekrologu v novinách? I když si to většina lidí dnes neuvědomuje a myslí si, že to není přece důležité, válka je někde daleko - nějaká historie, maximálně nějaká neurčitá hrozba na druhé straně země - válka byla skutečná, krutá a tragická. Lidský život - život vojáka - měl na pozadí bitev mezi státy pramalou hodnotu. Šlo o pár desítek metrů území, státy, ne o člověka - jedince jako takového.
Umíraly jich tisíce za den a voják nedokázat procítit a oplakat všechny své mrtvé přátele - ani to nešlo. Jak je avizované už na začátku, kdy umírá jejich přítel a spolužák Kemmerich a vojáci řeší jeho boty, majetek - nejsou krutí, jen vědí, že nemá smysl truchlit a zachovávat velká gesta, když on už je mrtvý, ale oni pořád žijí.
Na velká gesta není mezi tolika osobními tragédiemi není místo.
3) Co si myslím o postavách?
Pavel Bäumer je jedním z mých nejoblíbenějších hrdinů. Je to mladý kluk - na začátku příběhu osmnáctiletý. To je jenom o rok víc, než je mně. Nedokážu si představit, že bych viděla umírat svoje přátele ze třídy, jednoho po druhém, umírat tak nesmyslně a krutě.
Autor skrz Pavla promítá své osobní zkušenosti a zpodobnil se v něm - v tomhle případě je to to nejlepší, co mohl udělat. Očima mladého kluka otřískaného všudypřítomnou smrtí vidíme hrůzy války, které si člověk ani neuvědomuje, že se staly. A o to víc ho zasáhne vědomí, že se to tak skutečně stalo, že je to celé pravda, ne vymyšlený příběh plný heroických činů. Pro ty v této knize není místo - proč taky?
Samotný hlavní hrdina je potom - jako pár dalších Remarqeových hrdinů - spíše vypravěčem. Popisuje ostatní postavy, jejich rozhovory, roztržky, ale s přímou řečí se zapojuje poskrovnu. To se mi líbilo. Drží se zpátky, ale je dobrý vypravěčem a hlavně mu to pálí.
Stejně tak jsem si oblíbila ostatní vojáky. Neuvěřitelně se mi líbila síla přátelství a oddanosti ostatním, které mezi nimi vznikly. Katzu jsem na konci oplakala, stejně jako Pavla a všechnu tu beznaděj a nesmyslnost.
4) Přečtu jí víckrát?
Rozhodně ano. V knize je spoustu neuvěřitelně silných momentů a výroků o smrti, životě, přátelství, které se mi vryly hluboko pod kůži. Je vidět, že autor má s frontou vlastní zkušenost. Je poznat, že se se smrtí seznámil až moc dobře - jako mladý kluk.
5) Líbí se mi styl psaní?
Je jasné, že zážitky z války se staly tak silnou součástí autorovi osobnosti a smýšlení, že jeho popisy válečných hrůz zasáhnou i dnešní, zmlsané děti (jako třeba mě), které vůbec netuší, co to znamená válka a jaké hrůzy vojáci zažívají. Po dočtení se dívám na články v učebnici dějepisu úplně jinak, než předtím. Už to nejsou jenom slova "Německo bojovalo proti Francii" - už za tím vidím něco z toho utrpení a hrůzy, které zažíval jistě každý jeden voják.
6) Mám nějaké markantní výtky?
Ne.
7) Nadchlo mě opravdu něco?
Nadchla mě celá kniha. No, nadchla... spíš neuvěřitelně zasáhla. Často jsem si přečetla odstavec a pak zírala před sebe, když jsem si přebírala, co jsem si právě přečetla. Kniha mi toho dala spoustu - zamyslela jsem se na svým životem, nad nesmyslností války, nad zmařenými životy všech lidí, kteří padli. A mimo to jsem si celou dobu neuvěřitelně přála Paula Bäumera obejmout.
Hodnocení: 8/8
Na západní frontě klid mi dala jiný pohled na války v učebnicích, zanechala ve mě neuvěřitelně silný dojem a totálně mě odrovnala. Můžu ji s klidným svědomím označit jako (zatím) nejsilnější knihu, kterou jsem za život četla.
A jen mě utvrdila v tom obrovském rozdílu, kdy autor nějakého fantasy nebo paranormálního žánru popisuje válku, boj proti někomu, nebo revoluci. To je fikce.
Tohle bylo opravdové.
wow... tvůj pohled na knížku mě úplně pohltil... u nás ve škole je to pořád jen: "bože, jen nikdo nečtěte na Západní frontě klid, pořád to všichni čtou a nás to nebaví." - to říká učitelka... já se na její názor asi vykašlu a knížku si zkusím přečíst... vypadá to na opravdu silný zážitek
OdpovědětVymazatTo rozhodně je! :) Můžu jenom doporučit
VymazatKdybych knihu neměla v povinné četbě, asi se do ní sama nepustím, protože podobná témata nemám ráda - je to prostě popis skutečné reality, toho co se dělo či někde děje. Z podobných knih jsem pak akorát tak smutná. Nicméně u Na západní frontě klid jsem ráda, že jsem si ji opravdu přečetla. Je plná zajímavých myšlenek a pravd. Určitě je to jeden z nejlepších kousků povinné četby, která dokáže čtenáři něco dát. Také jsem teď rozhodnutá si od Remarquea přečíst něco dalšího. :)
OdpovědětVymazatbola to dobra kniha mne sa pacila!
OdpovědětVymazatPozyvam na giveaway o znackove plavky, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/01/pripravte-sa-na-leto-sutazte-s-biancou.html
Úžasná kniha, přečetla bych si ji znovu :-), myslím, že tohle je přímo takový základ, který by si měl přečíst vážně každý. Skvěle napsaný článek, klobouk dolů.
OdpovědětVymazatGlamour and beauty