Tohle meme má na blogu spoustu lidí, je přejato z anglických stránek u nás se ho zhostila Kacennnka.

 Připadá mi to jako dobrý nápad, takže jsem se rozhodla také zapojit, a udělat si k tomu i svůj vlastní nápis =D. Články začnu publikovat od zítřka, takže skončí někdy 25 června.

~ Den 01: Oblíbená kniha
~ Deny 02: Neoblíbená kniha
~ Den 03: Kniha, která tě rozesměje
  ~ Den 04: Kniha, který tě rozbrečí
~ Den 05: Kniha, ve které bys chtěl/a žít
~ Den 06: Oblíbená YA kniha
~ Den 07: Kniha, ze které umíš recitovat/ citovat
~ Den 08: Kniha, která tě děsí
~ Den 09: Kniha, ze které ti je špatně
~~ Den 10: Kniha, která změnila tvůj život
~~ Den 11: Kniha od tvého oblíbeného autora
~ Den 12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život
~ Den 13: Kniha, jejíž hlavní postava je ti nejvíce podobná
~ Den 14: Kniha, jejíž hlavní postavu by sis chtěl/a vzít
~ Den 15: První kniha, kterou si přečetl/a jako dítě
~ Den 16: Nejdelší kniha, jako jsi kdy četl/a
~ Den 17: Nejkratší kniha, kterou jsi kdy četl/a
~ Den 18: Kniha, kterou máš rád/a, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
~ Den 19: Kniha, která tě změnila
~ Den 20: Knihu, kterou jsi nejvíc krát četl/a
~ Den 21: Oblíbená obrázková kniha z dětství
~ Den 22: Kniha, kterou se chystáš číst
~ Den 23: Kniha, o které říkáš, že jsi ji četl/a, ale není to pravda
~ Den 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
~ Den 25: Oblíbená kniha, kterou jsi četl/a ve škole
~ Den 26: Oblíbená non-fikce
~ Den 27: Oblíbená fikce
~ Den 28: Kniha, kterou jsi naposledy četl/a
~ Den 29: Kniha, kterou právě čteš
~ Den 30: Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetl/a

No nepřipadají vám ty modelky podobné??? :D

Autorka: L. J. Smith

Nakladatelství: Fragment, 2012

Forma vyprávění: Er forma

Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti

Počet stran: 248

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…
Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Druhý díl napínavé série Temné vize.

V druhém díle se opět setkáváme s Kaitlyn a jejími čtyřmi přáteli. Všichni utekli ze Zetesova institutu a teď se honí za představou bílého domu. Je skutečný, nebo je to jen klam? Najdou ho včas, nebo je dostihne někdo jiný? Kniha je plná napětí, lásky, vztahů a paranormálních schopností. Zároveň se ale nestává slátaninou, a slogan "v jednoduchosti je krása" tady rozhodně není jen fráze.

Kaitlyn jsem si oblíbila už v prvním díle, ale ve druhém jsem jí začala mít ještě o něco radši. Je odvážná a sympatická, navíc se mi líbí její dar a nadání pro kreslení. Je to takové hezké oživení, protože jsem moc knih s hrdinkami - malířkami, nečetla.

Co se týče Gabriela, je na něm příjemné, že se stále chová jako zlý kluk a ještě k tomu má hezky ničivou schopnost, přesto mě ale hodně překvapil. Stejně mu ale pořád fandím, protože u mě prostě bad boys vedou. Taky mi přijde, že jeho schopnost je nejlepší, neprozkoumaná a nebezpečná.

Co se týče Lewise a Anny, v příběhu pořád hrají druhé housle. Přijde mi, že je autorka do knihy dala jen aby byli do počtu, což je podle mě škoda, protože jsou to velmi zajímavé postavy, které jsem si během čtení druhé knihy také oblíbila o něco víc než v prvním díle.

No a Rob... Ten mě neskutečně štval. Prostě mi lezlo krkem, jak je skrz naskrz dobrý! Měl problém třeba s ukradením auta, že je to nemorální. To jsem měla chuť ho trochu proplesknout. Všeho moc škodí a co se týče dobroty toho kluka to snad platí to dvojnásob!

Jak už jsem psala u recenze na první díl série, kniha mě mile překvapila a překvapuje. Posedlost jsem četla hned potépo prvním dílu a obě knihy jsem přečetla za několik hodin. Rozhodně to nebyl promrhaný čas, protože jsou takové odpočinkové, ačkoliv v nich nechybí akce, (sice trochu nedotažená) romantika a napětí.

Doufám, že Temné vize zůstanou Temné vize a ne žádná patlanina, protože zatím jsem opravdu nadšená. Jak mě autorka zklamala u Upířích deníků, tak mě tady překvapila. Celý příběh rychle plyne a stejně jako u první knížky jste u konce, než se naděje. Musím také říct, že mě druhá kniha vtáhla do děje o něco víc, než první díl. Většinou jsou první díly vždy lepší, ale u Posedlosti mi to ani nijak nepřišlo. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, za jedno dopoledne už jsem jí měla hotovou. Od prvního dílu nebylo nijak těžké se odtrhnout a jít dělat něco jiného, zato u tohoto jsem musela přemýšlet, co se s hrdiny stane a co nejrychleji jsem se chtěla ke knize vrátit.

Kniha mě, mimo jiné, donutila zamyslet se o samotné autorce. L. J. Smith patří k průměrným, možná lehce podrpůměrným autorům, přesto ale dosáhla úspěchu a uznání, ačkoliv jí k tomu trochu dopomohl boom se Stmíváním. I přesto, že se mi Temné vize líbí, ještě ji neschledávám nijak úžasnou, protože Smithová také nijak úžasná autorka není. Možná jí křivdím, ale celou dobu jsem měla tak trochu pocit, že takovou knihu by dokázalo napsat hodně lidí. Má ale dobré nápady, jednoduché, ale poutavé a něčím zajímavé. Dalo by se říct, že je příběh takový lehký, navíc kniha umí zaujmout jak osoby, které tolik nečtou, tak zkušenější čtenáře a oběma skupinám ukázat, že za jednoduchostí se může skrývat dobrý příběh.

Posedlost má stejnou obálku jako předchozí díl, jen laděnou v jiné barvě. Tohle tyrkysové provedení se mi líbí o něco víc, ale možná je trošku škoda, že je úplně stejná jako ta předchozí. Každopádně to ale není žádné mínus, protože design obálky je moc povedený.

Autorka: L. J. Smith

Nakladatelství: Fragment, 2011

Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená hlavně na Kaitlyn)

Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti

Počet stran: 262

Anotace: Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.

L.J. Smith. Určitě tuto autorku znáte. Jak by taky ne, když napsala sérii Upířích deníků, které se dostalo i seriálového podání? Ale upřímně... Nejsem zrovna fanda Upířích deníků. Četla jsem je do šestého dílu, načež jsem knihu odložila, protože už na mě ždímání z jednoho nápadu, který měl být dávno ukončený, trochu moc.

Přesto jsem se ale rozhodla pro Temné vize, protože spoustu lidí tvrdí, že je to nejlepší dílo L. J. Smith. A mají pravdu?

Podle mě tedy rozhodně ano.

Samotná hlavní postava Kaitlyn je ve škole je outsiderka, neoblíbená dívka s pověstí čarodějnice kvůli svým neobvyklým očím. Také má zvláštní dar: její kresby předvídají události, které se teprve mají stát. Kait na jejím daru nejvíc děsí to, že ho neumí ovládat a nepochopí souvislosti, dokud se nestanou. Také proto přijme pozvání do Zatesova institutu, ve kterém ona a další čtyři podobně nadaní studenti středních škol po celé zemi budou zkoumat s pomocí vědců své schopnosti.

Součastně se v Kaitlyn mísí touha poznat svoje schopnosti, získat si přítele a být oblíbená, jak celý život, kdy se jí lidé obloukem vyhýbali, toužila.

A samozřejmě, máte tady i kluky. Bez nich by to nebylo ono, že? =D Je tady Rob, který je ztělesněním hodného klučiny. Na něm mi přišlo docela přehnané, že po nehodě ztratil cit "brát dívky jako dívky" a je celý takový čistý a skrznaskrz hodný. Nad tím jsem zkrátka musela povytáhnout obočí, protože mi to přijde jako taková hloupá vsuvka, aby to autorka nějak ozvláštnila.

No a na druhé straně stojí Gabriel, který je úplně klasický "bad boy." Občas mi připomínal Damona a právě proto jsem mu možná celou dobu fandila. Oba kluci jsou ale poměrně extrémy. Jeden se na holku ani nepodívá s nějakým jiným úmyslem, než s tím nejčistším a druhý si hraje na zlého, ale v hloubi duše je - jak jinak - než zranený chudák. Přesto mi ale ani jeden nijak nevadil, jsou nedílnou součástí příběhu a milostného trojúhelníku, který je u čtenářek tak žádaný.

Kniha ale rychle a příjemně plyne a než se nadějete, už jste na konci. Smithová se s popisováním nijak nepárá, takže kniha se rozhodně hodí i pro slabší čtenáře. Myslím, že jí ocení každý, kdo se čtením young adult nebo fantasy teprve začíná, protože ani příběh není nijak přespříliš zamotaný a složitý. Na mě byla ale přesto možná místy až moc jednoduchý. Události často hrály v Kaitlynin prospěch, úplně z ničeho nic, a v Institutu autorka Kait hned směřuje z neoblíbené holky do oblíbené, a to bez mrknutí oka.

Ve své podstatě se tedy jedná o dějově jednoduchou knihu. Smith si zachovává svůj styl - třetí osoba, strohé popisy, rychlá dějová linie. Je to zkrátka taková slabší četba, takže žádnou poetičnost nebo složitá a rozvinutá souvětí nemůžete čekat. Pokud jste četli nějakou knihu od Smithové, určitě už máte obrázek o celém jejím stylu psaní a popisu a tak trochu i o charakterech postav. Přesto mě ale Temné vize mile překvapily. Je to taková milá, oddechová četba, kterou máte za chvíli přečtenou. Rozhodně je neodstuzujte kvůli Upířím deníkům, protože by to byla škoda. Na knize je vidět, že autorka oplývá i lepšími nápady, než jaké předvádí v Upířích denících.

Další, co se mi líbí, je obálka. Fialová je pěkná, a obálka působí decentně, ale zajímavě. Kniha také má stejný formát, jako Upíří deníky, takže se skvěle strčí pod lavici, do tašky a podobně. Líbí se mi, že Fragment všechny knihy od Smithové stylizuje do této podoby, protože se v množství jiných knih hned poznají.

Já jsem si přitom vždycky naivně myslela, že knihovnice hodně čtou a mají rádi lidi, co jsem na tom stejně. Nebo že mládež skoro vůbec nečte. Tak omyl, no =D. Asi jsem nějaká hříčka přírody.

Plus ještě přede mnou do knihovny přišla kamarádka, která chodí o rok níž a ještě jedna učitelka z naší školy. S oběma ona baba vesele bavila a popřála jim hezký víkend. A když jsem odcházela já, ještě mě probodávala pohledem. Určitě mi přála, abych se s tou rezervovanou knížkou zadusila :D.
Zvláštní ale je, že když jsem si tam půjčila ještě tři další knížky, na ně mi nic neřekla. Nevím, co jí tak vadí na rezervacích, nebo na lidech, co čtou. Některým lidem se holt nezavděčíš...