Recenze: Posedlost (Temné vize #2)

1:45 Tereza Vlčková 1 Comments

Autorka: L. J. Smith

Nakladatelství: Fragment, 2012

Forma vyprávění: Er forma

Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti

Počet stran: 248

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…
Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Druhý díl napínavé série Temné vize.

V druhém díle se opět setkáváme s Kaitlyn a jejími čtyřmi přáteli. Všichni utekli ze Zetesova institutu a teď se honí za představou bílého domu. Je skutečný, nebo je to jen klam? Najdou ho včas, nebo je dostihne někdo jiný? Kniha je plná napětí, lásky, vztahů a paranormálních schopností. Zároveň se ale nestává slátaninou, a slogan "v jednoduchosti je krása" tady rozhodně není jen fráze.

Kaitlyn jsem si oblíbila už v prvním díle, ale ve druhém jsem jí začala mít ještě o něco radši. Je odvážná a sympatická, navíc se mi líbí její dar a nadání pro kreslení. Je to takové hezké oživení, protože jsem moc knih s hrdinkami - malířkami, nečetla.

Co se týče Gabriela, je na něm příjemné, že se stále chová jako zlý kluk a ještě k tomu má hezky ničivou schopnost, přesto mě ale hodně překvapil. Stejně mu ale pořád fandím, protože u mě prostě bad boys vedou. Taky mi přijde, že jeho schopnost je nejlepší, neprozkoumaná a nebezpečná.

Co se týče Lewise a Anny, v příběhu pořád hrají druhé housle. Přijde mi, že je autorka do knihy dala jen aby byli do počtu, což je podle mě škoda, protože jsou to velmi zajímavé postavy, které jsem si během čtení druhé knihy také oblíbila o něco víc než v prvním díle.

No a Rob... Ten mě neskutečně štval. Prostě mi lezlo krkem, jak je skrz naskrz dobrý! Měl problém třeba s ukradením auta, že je to nemorální. To jsem měla chuť ho trochu proplesknout. Všeho moc škodí a co se týče dobroty toho kluka to snad platí to dvojnásob!

Jak už jsem psala u recenze na první díl série, kniha mě mile překvapila a překvapuje. Posedlost jsem četla hned potépo prvním dílu a obě knihy jsem přečetla za několik hodin. Rozhodně to nebyl promrhaný čas, protože jsou takové odpočinkové, ačkoliv v nich nechybí akce, (sice trochu nedotažená) romantika a napětí.

Doufám, že Temné vize zůstanou Temné vize a ne žádná patlanina, protože zatím jsem opravdu nadšená. Jak mě autorka zklamala u Upířích deníků, tak mě tady překvapila. Celý příběh rychle plyne a stejně jako u první knížky jste u konce, než se naděje. Musím také říct, že mě druhá kniha vtáhla do děje o něco víc, než první díl. Většinou jsou první díly vždy lepší, ale u Posedlosti mi to ani nijak nepřišlo. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, za jedno dopoledne už jsem jí měla hotovou. Od prvního dílu nebylo nijak těžké se odtrhnout a jít dělat něco jiného, zato u tohoto jsem musela přemýšlet, co se s hrdiny stane a co nejrychleji jsem se chtěla ke knize vrátit.

Kniha mě, mimo jiné, donutila zamyslet se o samotné autorce. L. J. Smith patří k průměrným, možná lehce podrpůměrným autorům, přesto ale dosáhla úspěchu a uznání, ačkoliv jí k tomu trochu dopomohl boom se Stmíváním. I přesto, že se mi Temné vize líbí, ještě ji neschledávám nijak úžasnou, protože Smithová také nijak úžasná autorka není. Možná jí křivdím, ale celou dobu jsem měla tak trochu pocit, že takovou knihu by dokázalo napsat hodně lidí. Má ale dobré nápady, jednoduché, ale poutavé a něčím zajímavé. Dalo by se říct, že je příběh takový lehký, navíc kniha umí zaujmout jak osoby, které tolik nečtou, tak zkušenější čtenáře a oběma skupinám ukázat, že za jednoduchostí se může skrývat dobrý příběh.

Posedlost má stejnou obálku jako předchozí díl, jen laděnou v jiné barvě. Tohle tyrkysové provedení se mi líbí o něco víc, ale možná je trošku škoda, že je úplně stejná jako ta předchozí. Každopádně to ale není žádné mínus, protože design obálky je moc povedený.