Recenze: Nepřítel mého nepřítele

6:45 Tereza Vlčková 6 Comments

Když Joan přišla o svou dceru Amy, bylo skvěle popsané, jak se hroutila a její smutek a strach. To bylo naprosto na místě a autorka to napsala opravdu dobře, ale potom? Jo se chovala jako hysterka a nejraději bych ji propleskla. Drsná policistka, jak je od začátku prezentovaná, která si ale celkem dost kazí image.

Ale Robert nezklamal. Pořád sexy mafián s naprosto měkkým srdcem. Jeho proměna v tatíka od rodiny byla taková nenásilná a i docela milá.

Setkáváme se i se starými známými - Paige a Mikem. Paige mi ale obecně byla mnohem sympatičtější v prvním díle, stejně jako Johnny. Tam byl vtipný a milý, ale teď mi přišel dost otravný.  Chápu, že tam byl na odreagování a zasmání, ale prostě už mě pořádně štval. Jako zastydlý puberťák.

V této knize se také, narozdíl od prvního dílu, střídají pohledy Jo a Roberta. Je zajímavé vidět do hlavy oběma, ale Roberta jsem měla o dost radši.

A i když už se jedná o druhý díl, pořád tak nějak nedozvěděla, v čem vlastně to mafiánství spočívá. Je hezký, že si občas někoho zmlátí a táta je velkej boss, máma namyšlená ledová královna a Robert synek, který převezme řemeslo, ale sakra... no a co? V čem proboha vězí to, že si říkají mafiáni? Možná jsem to nepochopila jenom já, ale prostě doteď  nevím, co tím bylo myšleno. Že Bavettovi mají prachy a jsou sexy? Asi.

Tak děj mě naprosto zklamal. Žádná pořádná zápletka, převažuje popis děje. Kdyby autorka prohodila začátek knihy a její konec, takže by se Jo s Robertem nejdřív pomalu sbližovala a potom se stalo něco takového - katastrofa - skákala bych nadšením ze skvělého příběhu. Neříkám, že i tak nebyl dobrý, lepší, než čtvrtina slátanin, kterými nás krmí zahraniční autoři, protože Kateřina Petrusová píše dobře - čtivě a lehce, takže i když je kniha poměrně nudná, je příjemné ji číst a vychutnávat si tu atmosféru klidu a pohody, která nás provází celými 3/4 celé knihy.

Celkově mi děj od nějaké 150 stránky přijde spíš jako něčí deník. Byli jsme tam a dělali jsme tohle, všechno bylo super a pak jsme šli tam a dělali jsme tamto.
Popisy toho, co postava obvykle dělá jsou i prvním díle, ale tady mě to unavovalo asi i proto, že mi nesedla postava Joan.

Takže jsem prakticky celých sto stránek do konce čekala, že se něco pokazí. Že se někdo objeví a zkazí jim to dokonalé štěstí. Něco pořádného, ne jenom Joiny neustálé návaly strachu o Roberta nebo její fňukání, jak to bude strašný, když bude oddělená od Roba nebo pro změnu od Paige s Michaelem. Pardon, ale tohle pro mě není zápletka. Ta se vyřešila už na začátku, a jak jsem řekla, kdyby to autorka udělala obráceně, neměla bych knize proč vytýkat tolik věcí.

Jak už jsem psala, kdyby zápletka, která se vyřešila na začátku byla na konci, bylo by všechno v pořádku. Ale takhle bych spíš řekla, ať se autorka dál drží vyprávění pohádek, protože nic jiného tahle kniha není.

Všechno je strašně růžové, všichni mají peníze na rozdávání a všechno jim úžasně jde, všechno je fajn, všichni jsou jedná velká šťastná rodinka, která se neustále a nonstop pošťuchuje.

Spíš mi to připomíná Tisíc a jednu noc, nebo nějakou telenovelu, než detektivku.

Pokud hledáte detektivku se zápletkou, akci v celé knize, tady hledejte jenom na začátku.

I tak jsem ale knihu přečetla rychle, ale nedá se říct, že by mě nějak extra bavila. Kromě čekání, jestli se konečně něco stane. I tak ale dávám polovinu bodů, protože autorka píše čtivě a všechno hezky plyne, plus za začátek knihy, který byl rozhodně dobře dramatický a napínavý. Za to rozhodně palec nahoru :).

Hodnocení: 5/10