Recenze

Recenze: Deklarace smrti

2:14 Tereza Vlčková 2 Comments

Autorka: Gemma Maley
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 256
Vyprávění: Er forma

Anotace: Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?


Druhé vydání knihy Přebyteční.

______________________________________


Obálka

Určitě mě zaujala víc, než první verze, na kterou jsem se kdysi koukala. Váhala jsem, protože se mi zdála trochu dětská, takže když jsem viděla, že má kniha druhé vydání právě s touhle, rozhodla jsem se ji zkusit. Možná trochu pošetilé, ale... :D
Líbí se mi cop té dívky a celkově i nadpis a text pod ním, který vlastně vysvětluje, o čem v knize jde.


Postavy


Hlavní postava se jmenuje Anna. Na začátku jen Anna, Přebytečná Anna. Je velmi cílevědomá a chce se stát Užitečnou Přebytečnou, což znamená nedělat nejmenší problémy a být za všech okolností poslušná a neviditelná. Někdy mi přišlo až zvláštní, jak moc stoická byla, jak odmítala všechno, co se od mala neučila a co bylo nové. Hlavně na začátku mě štvalo, že je tak strašně tvrdohlavá, skoro jako kdyby měla vymytý mozek. Postupem knihy se to zlepší, a nejen u Anny je vidět nějaký ten vývoj. 


Petr je nový Přebytečný, který byl do domova, kde všichni Přebyteční žijí - Grange Hall - převezen docela pozdě, oproti ostatním, kteří se tam dostali jako nemluvňata. Po svém příjezdu neustále dělá problémy a co je lepší, hned si oblíbil Annu, která o nějaké vyprávění o svých rodičích v nejmenších nestojí, protože je tak nakrmená historkami a neustálým opakováním, že je zbytečná.Od začátku jsem ale věděla, že mi Petr nikdy nesedne. Nevím proč, ale už od momentu, kdy přišel se mi nelíbil. Namyšlený a sebestředný, hloupý.

Jako poslední bych napsala vychovatelku Přebytečných, paní Pincentovou. Kromě toho, že má divné jméno je na ní vidět, že je zahořklá a krutá. Všechny svoje neduhy si vybíjí na Přebytečných krutými tresty. Už od začátku mě pěkně štvala a nezvykla jsem si na ni tak úplně nikdy.


Děj


Systém světa v roce 2140 je takový, že všichni jedí lék na nesmrtelnost. Aby nedošlo k přelidnění, lidé, kteří chtějí mít děti se musejí léku vzdát. Pokud to někdo neudělá a stejně dítě zplodí, vzniká nový Přebytečný.

Anna žije poslušně v Grange Hallu a její jediný cíl je být Užitečnou. A docela jí to i jde, paní Pincentová si ji oblíbila a Anna ví, že je na tom dobře. Jenže potom se na scéně objevuje Petr, který jí život převrací vzhůru nohama...


Shrnutí


Kniha mi na začátku přišla poměrně zvláštní, nikdy jsem tak docela nepochopila, jak Přebyteční mohli žít pod takovým nátlakem. Jako kdyby vám někdo neustále opakoval, že jste k ničemu a zbyteční, že je zločin, že jste se narodili. Já bych to nikdy neskousla, takže jsem se Anně dost divila, že všechno přijímala tak neúprosně. Jak si neustále opakovala, že je zbytečná a musí být užitečná.

Možná bych i řekla, že autorka zažila nějaký dětský domov nebo tak, protože mi tak celkově Green Hall a celý život Přebytečných přijde. Naštěstí se to potom díky Peterovi obrátí k lepšímu, ale celkově mi celý život Přebytečných přijde strašidelný. Nemůžou mít žádné potěšení, žádné knihy s příběhy, jenom ty, které do nich dál hustí, jak jsou zbyteční. 

Taky mi trochu šla hlava kolem kvůli všem těm názvům. Přebyteční, Užiteční Přebyteční, Mladší, Starší Přebyteční... Ale systém toho snad ne našeho budoucího světa byl propracovaný dobře a docela se mi líbil, přestože ti Přebyteční byly hodně zvláštní. 

Kniha je v er formě, ale je prokládaná Anniným deníčkem, kde shrnuje nejdřív svůj život a potom obsah dosavadních kapitol. I podle psaní mi přišla taková jednodušší, dítě. Nevím, jestli to byl autorčin záměr, protože v er formě píše docela dobře, ale ten deníček mi přišel vážně takový jako od dítěte.


Hodnocení


Celkově mě kniha nenudila, ale nijak zvlášť mě také nechytla. Doporučila bych ji spíš mladším čtenářům, než 15+, protože je kniha rozhodně chytí za srdce víc. Mně nijak zvlášť nenadchla, ani jsem nevzdychala nad tím, jak je život Přebytečných krutý, spíš jsem se jenom podivovala nad zvláštními praktikami v jejich životě.

Deklarace smrti je zkrátka takový průměr, spíš pro mladší, ale i tak to nebylo žádné zklamání. Proto dávám:

5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

You Might Also Like

2 komentáře:

  1. Túto knihu si veľmi chcem prečítať. Dystópie milujem a hlavne zvrátené svety 8P Takže by sa mi to mohlo lúbiť 8)

    OdpovědětVymazat
  2. Oh. Tuhle knížku jsem si strašně přál přečíst, ale když vidím jsem si přečetl tvou recenzi, tak jsem se radši rozhodl si ji nepořizovat. Zní to sice zajímavě, ale v knihovničce udělám místo jiným knížkám než zrovna téhle.

    OdpovědětVymazat