Kay
Charakter člověka
Řekli byste o mně, že jsem vegetariánka, když nejím tuňáka?
Asi ne, že?
To mě vede k úvaze, jak lidé dělají unáhlené závěry. Obvykle stačí jeden rozhovor, jeden komentář, jedna fotka a lidé už si o vás udělají názor, že jste namyšlení, arogantní a tak podobně, aniž by vás znali lépe. Dělají to všichni, je přece snadné ukázat si po pěti minutách prstem a říct: "Ona je...", i když to vůbec nemusí být pravda. Myslím, že to není úplně příšerně zlá vlastnost, jelikož jsme si na ni všichni zvykl, protože ji má 90% všech lidí. Stačí napsat názor, jeden názor, a vy už jste zlí, i když se ve skutečnosti chováte úplně jinak.
Spoustu lidí na vás má svůj názor po deseti minutách, aniž by vás pořádně poznali. Někdy se ale naopak stává, že si daného člověka idealizujeme, což v dalších setkáních může vést ke zklamání. To samé je to, že se lidé chovají jinak, podle koho s kým jsou.
Ale po pravdě, když jste vyznavač metalu, a uvidíte podobně oblečeného týpka, bude vám jistě sympatičtější, než kdybyste potkali vyfintěnou blondýnu. Ale proč? Protože vrána k vráně sedá? Ale protiklady se přece taky přitahujou, ne?
To samé je, co si o mně kdo myslí podle jednoho komentáře, ve kterém říkám, že se mi něco nelíbí. Ty jsi arogantní, blbá, závidíš... Ale kde se bere právo říkat tohle, když o mně jinak nic neví? Osobnost člověka je složená z jednotlivých střípků, jako mozaika. A nelze poznat jen jeden, abyste viděli celý obraz. Vidím tlustého člověka a už si ho podvědomě klasifikuju jako takového a takového, i když ve skutečnosti může být daleko víc v pohodě a fajn, než většina hubených lidí. Lidi mají předsudky a schopnost rychle si vytvořit názor,i když třeba chybný. Většinou o tom nepřemýšlíme. Nikdy o tom nepřemýšlíme, že? Mnohdy si až po několika letech uvědomíte, že tenhle člověk je fajn, ale vy jste se na něj celou dobu koukali jako na kreténa.
Pak je tady samozřejmě skupina lidí bezpáteřních lidí, kam vítr, tam plášť. Je to neuvěřitelně pravdivé přísloví, které sedí na dost lidí. Tihle lidé nemají vlastní názor, jednou vás milují a pak zase nenávidí, jdou s davem a nejspíš se stydí za svůj vlastní názor. Velmi přizpůsobiví lidé, ale ne v dobrém slova smyslu. I když vás znají, podřídí se názoru jiných lidí, které obdivují nebo jejich názor snad řadí ten svůj. Jak jde někdo proti vám, jste nejhorší. Jak jde většina s vámi, jste skvělí.
Jistě, je jednodušší ukázat na člověka, který vás naštval a říct: "Ten je arogantní, namyšlený..." protože čeština má spoustu zajímavých přídavných jmen a lidi mají tendence si každého hned škatulkovat a zařazovat. Dělám to já, děláte to vy. Takže poučení ke konci? Než někoho zařadíte tam a tam, poznejte ho líp, ne podle jednoho rozhovoru, komentáře, fotky nebo vzhledu. Uvidíte, že neprohloupíte.
Samozřejmě nás charakterizuje víc věcí; vzhled, vlastnosti, mluva. Všechno má dvě stránky, i náš charakter. Že má kluk rád růžovou nemusí nutně znamenat, že je gay =D. Když někdo nenosí nejmodernější oblečení, nemusí to znamenat, že je chudý. Když mluvím sprostě, neznamená to, že nejsem romantická duše a že neumím být hodná.
Všechno chování pramení z něčeho, naši osobnost necharakterizuje jen jedna vlastnost, ale celá škála, která je složitá, navzájem propletená a utváří nás od útlého věku. A kdo tohle nikdy nepochopí je větší chudák než ten, na koho padají jeho unáhené závěry.
Tak se nad tím zamyslete a dejte šanci tomu slepýmu kreténovi, který do vás včera narazil :).
To je super článek! Naprosto s tebou souhlasím... a momentálně nenacházím slova, která bych ti napsala. :D Fakt super. :)
OdpovědětVymazatČlánok je fajn. Dobre, jeho otrepanejšie aj mene otrepané verzie tých tu bolo. Ľudia sa stále zamýšľajú a to je fajn.
OdpovědětVymazatSíce pekné, no uznaj nemám čas spoznávať všetkých ľudí aby som svoje prvotné úsudky menila.
Tie ostatne nemením nikdy iba sa mi nakopujú rôzne skúsenosti s daným človekom a potom po dlhom čase súdim. Nie, nesúdim. Iba pozmeňujem pohľad na vec. Je v tom tenká hranica, uznávam.
Ale veľmi často hovorím na ľudí aký sú škaredí, zlí, krásni, obdivuhodní. Nie je to zlé. Je to potrebné. Vďaka tomu aj sama viem aká som.
A úprimne? Nemám čas ani chuť, a ani energiu nad tým uvažovať, v tomto súdení sme si rovní.
Mňa súdili už mnohí, lebo neviem normálne chodiť (v dôsledku trocha skoršieho príchodu na svet, lyricky povedané). Ja som súdila už mnohích podľa rôznych faktorov. Nemôže ma teda štvať niečo čo sama robím (a ani si neuvedomujem, že to robím).
A preto sa tým nezaťažujem. Lebo sa to nedá ovplyvniť.
Nikto sa nepochytá za ruky s ostatnými a nezačne spievať We are family. Predstava fajn. Ako realita? "Čo im hrabe?!" - vidíš?!
Stačí iba o tom písať. ;D
V niečom máš pravdu, nie je dobré všeobecne škatuľkovať ľudí za jeden názor či výzor či hocičo. Sama som to zažila a nechápem to. Človeka netreba súdiť podľa 1 chyby alebo názoru, ktorý je iný ako ten jeho. Niekedy však nemusím mať s človekom hlbší vzťah a viem, aký je. Napr. nejaké moje spolužiačky. Vidím, že sú to nafúkané barbie a prídu za mnou, len keď niečo chcú. Takých ľudí nemám dôvod spoznávať hlbšie a ani nechcem. Ak však moje kamošky z party prinesú von niekoho nového, veľmi rada sa s ním zoznámim a nesúdim ho len na základe toho, že je napr. hanblivý a veľa sa s nami nebaví. Ja som bola hanblivá tiež a aj som ešte niekedy. Niekedy máš proste vnútorný pocit, že tento človek pre teba nie je sympatický alebo proste nie je niekto, s kým sa chceš priateliť a vtedy nemám chuť ani čas ho spoznávať.
OdpovědětVymazat