K maturitě,
Autor: Romanin Rolland
Počet stran: cca 100
Nakladatelství: Různé verze
Forma vyprávění: Er forma
Recenze: Petr a Lucie
Počet stran: cca 100
Nakladatelství: Různé verze
Forma vyprávění: Er forma
Další kniha, kterou jsem četla jako povinnou četbu a pak po ní sáhla i dobrovolně. Petr a Lucie jsou krátká, čtivá kniha s příběhem a myšlenkami. Ovšem nic, co by mě nějak extra uchvátilo.
Opět nebudu popisovat děj, ten je určitě notoricky známý všem. A pokud ne, není problém si ho celý najít na nějaké stránce. Chci vám říct o svých pocitech a názorech.
Postavy
Petr a Lucie, dva mladí milenci, jenž si ve válečné Paříži tak trochu vyměnili role. On je naivní, citlivý mladíček, který za půl roku musí nastoupit do války, ona otrkaná, rádoby bezstarostná umělkyně živící sebe i svou matku prodáváním ne-až-tak povedených obrazů.
Abych řekla pravdu, ani jeden z nich mi příliš nesedl. Obzvlášť když autor přirovnával Petra jako Luciina syna. To byly takové ty "Cooo?" momenty. Chápu to, chápu situaci, ale přesto...
Petrův bratr Filip mi také moc nesedl. Přišel mi docela namyšlený a sebevědomý, jak si užíval Petrovu pozornost a schválně ho potom trápil, když mu nic neříkal. To mu Petr potom dobře vrátil, když Filipovi neřekl, že chodí s Lucií. Ale chápala jsem jejich myšlenkové pochody a pohnutky, to zase ano.
Moje dojmy ze čtení
Jedná se rozhodně o zajímavou a poměrně čtivou knihu, ale rozhodně mě tak nedostala jako Na západní frontě klid.
Příběh byl fajn, skvělý nápad, láska s tragickým koncem, stejně nesmyslným jako smrt Paula Bäumera a jako celá válka, ale něco mi prostě nesedělo.
Čtení jsem si užila, zabavila jsem se ve škole a pak odpoledne. Kniha mi ale rozhodně nepřišla tak silná, abych jí musela déle vstřebávat, přestože se do mě také zapsala - jako jedno z děl poznamenaných nesmyslnou válkou a příběh, na který bych si měla upamatovat, protože je to nejen historie, ale zároveň i poučení a varování do budoucnosti.
Jak jsem psala i jako patnáctiletá do recenze - líbila se mi symbolika malé holčičky na konci jako Smrti.
Přečtu jí víckrát?
Knihu jsem četla podruhé, dobrovolně. Poprvé jsem jí četla jako patnáctiletá, když jsme jí měli jako povinnou četbu. Tenkrát jsem pár stránek před koncem přeskočila, protože mě to nudilo, teď jsem jí přečetla celou. Nejde o nic dlouhého, kniha je dost krátká, takže se přečte hned. Našla jsem v ní pár zajímavých a pravdivých myšlenek, ale nic, co by mě obzvlášť oslovilo.
Styl psaní
Od Rollanda jsem žádnou jinou knihu nečetla, ale jeho styl psaní se mi docela líbí. Kniha plynula lehce, autor používal hezká přirovnání a obraty, ale místy mě to poměrně nudilo - například popis Petrových kamarádů v jedné z kapitol před koncem. Proč? Takhle vsuvka mi tam přišla trochu nudná. Ano, byl to pohled různých mladých lidí na válku, ale i tak.
Jak už jsem řekla, kniha mě nijak extra nedostala.
Zjišťuji, že vlastně ani nevím, co napsat. Nechci knihu kritizovat, protože kritiku si rozhodně nezaslouží.Nevadila mi, byla čtivá, našla jsem v ní myšlenky, ale... i tak tomu něco chybělo. Možná právě postavy, které jsem si příliš neoblíbila, přestože vcelku nebyly nijak špatné... Nevím.
Přesto ale myslím, že i když ve mě zanechala takové nijaké pocity, měl by si jí přečíst každý sám a udělat si názor. Nějakých těch sto stran vážně není hodně.
Hodnocení: 5/8
Podtrhla jsem (v knížce z knihovny, přiznávám se :D) například tyto úryvky:
"Především je třeba jíst, a to denně. Člověk se večer nají, a ráno aby začal znovu. A také oblékat se člověk musí, celé tělo, hlavu, ruce, nohy. To je nějakých šatů! A platit se musí za všechno. Život, to je ustavičné placení."
(Lucie, cca 34 strana)
(Lucie, cca 34 strana)
Umělcem by se měl stávat jenon ten, kdo naprosto nijak nemůže sám pro sebe uchovat všechno, co cítí, jenom ten, kdo toho má v nitru příliš mnoho.
Nakonec se omlouvám za zmatenost bodů :D Nějak jsem to potřebovala navázat a pak jsem zjistila, že to jsou dvě různá kritéria, tak jsem se na svůj hodnotící systém naštvala a vyhodila ho, načež jsem ho zase přidala, aby v tom nebyl zmatek :D No a nakonec jsem zjistila, že si nedokážu ujasnit, co si o knize myslím a prostě už nevím. Tak jsem to zveřejnila :D Takže omluvte chyby, opakující se slova nebo nesmyslnosti :D
A taky se omlouvám za smajlíky. Je to neprofesionální (:D)
Výhodou téhle knihy je, že je tenká, protože už takhle jsem se občas nudila. Kdyby měla přes 300 stránek, tak by to nešlo :D Jinak jsem měla docela ráda tuhle knihu a nevadilo by mi, kdybych si ji u maturity vytáhla. Je jednoduchá a není nijak složitá, pochopíte ji rychle. To je důležité :D :)
OdpovědětVymazatP.S.: Já si u maturity vytáhla Ostře sledované vlaky :).
tuto jsem osobně k maturitě četla velmi ráda.
OdpovědětVymazat