Typy
Potom jsem si učesala svoje kaštanově hnědé vlasy s červenými odlesky a vyčesala si je do culíku. Nebo že bych si radši udělala cop? napadlo mě, takže jsem si je rozpustila a upletla si cop.
Jak (ne)začínat příběh, aneb "vstala jsem a..."
Možná se vám to zdá logické, když nevíte jak začít. Prostě začnete něčím, co zažíváme každé ráno - probuzením. Haha, ne. Pokud vašeho hrdinu po probuzení nečeká něco mnohem zajímavějšího než vyčištění zubů, při kterém obdivuje svoje krásné oči, učesání se, při kterém obdivuje nádherné lesklé vlasy, snídaně a odchodu do školy, od tohoto začátku se držte dál.
Zazvonil budík a já vstala. "Ne, zase škola, sakra!" povzdychla jsem si a hrabala se z postele do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby. Dívala jsem se do svých azurově modrých očí, než jsem si na ně nanesla řasenku, a protože jsem byla se svým vzhledem spokojená, ani jsem nepřidávala linky.
Potom jsem si učesala svoje kaštanově hnědé vlasy s červenými odlesky a vyčesala si je do culíku. Nebo že bych si radši udělala cop? napadlo mě, takže jsem si je rozpustila a upletla si cop.
Pak jsem si šla vybrat oblečení a vzala jsem si světle modré tílko, krajkově černou podprsenku a kalhotky ze stejného setu, k tomu fialové legíny a šla jsem do školy.
Ještě předtím jsem se ale rozhlédla po svém pokoji. Ode dveří naproti je stěna s policemi a oknem. Na posteli leží modrý přehoz a mám žlutě vymalováno. Moje maminka Evelyn je totiž architekta a je dost bohatá, aby mi to mohla koupit. Můj tatínek s námi nežije.
A tak jsem šla do školy.
NEEEE!
Rozhodně se vyvarujte popisu ČEHOKOLI hned na začátku. Není to úvod jako úvod, hrdina nevyplňuje dotazník, kde se představuje. Pokud jste dobrý spisovatel, přímých popisů by mělo být je pomálu. Dají se použít schválně a cíleně, třeba při popisu nové postavy, ale rozhodně nesypejte na čtenáře popis hlavního hrdiny hned v první kapitole. Když tohle čtu, většinou si už dílo zařadím do kategorie "amatérské a začátečnické" a čekám už jenom na upíry, vlkodlaky a dva dokonalé kluky peroucí se o hrdinčino srdce. A většinou se jich taky dočkám.
Je logické začít právě takhle, ale originální to vůbec není. Četla jsem nespočet povídek na blozích, které začínaly přesně obdobou na výše zmíněné "Vstala jsem a..." Třebaže mohou potom pokračoval dobře, jak se autor během psaní vyvíjí a zlepšuje, podobné začátky jsou právě výsadou nezkušených.
Je logické začít právě takhle, ale originální to vůbec není. Četla jsem nespočet povídek na blozích, které začínaly přesně obdobou na výše zmíněné "Vstala jsem a..." Třebaže mohou potom pokračoval dobře, jak se autor během psaní vyvíjí a zlepšuje, podobné začátky jsou právě výsadou nezkušených.
Neříkám, že začít knihu probuzením je špatné. Rozhodně ne, pokud se něco zajímavého děje. Když například hrdinu hned ráno přepadnou, bude to dobře. Když po probuzení povede rozhovor s někým důležitým, bude to dobře. Když se probudí na jiné planetě, bude to dobře.
Ale když se probudí a popíše, jak vypadá, jak vypadá jeho pokoj a rodiče, co měl ke snídani, co si oblékl, rozhodně to čtenáře příliš nezaujme. Naopak možná odradí. Nechci hned v první kapitole slyšet, jak dokonalý váš hrdina je nebo jaký má pokoj.
"Ty jsi asi vážně úplně blbá, co?" prskla na mě Emily.
"Já?" vyhrkla jsem pobouřeně. "Já jsem ti přece říkala, ať tam nechodíme, hned na začátku!"
"Já?" vyhrkla jsem pobouřeně. "Já jsem ti přece říkala, ať tam nechodíme, hned na začátku!"
Byla jsem na ni naštvaná stejně jako ona na mě. Kvůli takové pitomosti...
Zatnula jsem nehty do dlaní a zhluboka se nadechla. Ne, nechci se hádat, nechci si nadělat zle, ale Emily pochybila, to ona, ne já!
Není tohle lepší? Čtenář je hned zvědavý, proč se hrdinka s někým pohádala a dá se tak také skvěle odhalit její nitro a její chování a pohnutky, aniž by člověk musel použít nějaký přímý popis. Akorát na barvu vlasů obou dívek si čtenář bude muset počkat, ale s tím se myslím smíří :D
Čím rozhodně nezačínat:
- popisem hrdiny
- popisem děje (dvě stránky popisu cesty do školy nebo jeho ranní hygieny?)
Jak začít?
- přímou řečí/rozhovorem
- akcí
- překvapením (probuzení na Marsu se počítá :D)
- nějakou neobvyklou větou, po které může čtenář trochu tápat a navnadí ho, aby se dozvěděl, co to znamená
A které první věty si pamatuje vy? Které vás zaujaly a které naopak odradily?
Napsali jste někdy něco, co začínalo přesně jako výše zmíněné? :D
A které první věty si pamatuje vy? Které vás zaujaly a které naopak odradily?
Napsali jste někdy něco, co začínalo přesně jako výše zmíněné? :D
Mám rada, keď som hneď na začiatku aspoň mierne uvedená do toho, v akom knižnom svete sa nachádzam a kto je hrdinka. Ďalšie informácie sa dajú odhaľovať aj neskôr postupne a tak, aby sa čitateľ nenudil, ale vždy je mi príjemnejšie, keď viem kde som a o čo kráča. Preto niekedy naozaj neuprednostňujem dialógové či akčné začiatky. Niekedy ma autor vie odradiť tým, že hneď hodí hrdinku do nejakej zápletky a ja potom neviem o čo sa jedná, ale inokedy mi zase vadí spomínané "vstala som..." 8D Ak je to krátke a také jemné, tak ma dokáže zaujať aj to, ale ak sú to naozaj 4 kapitoly opisu celého domu, tak mi nálada hneď klesá.
OdpovědětVymazatUrčite by som ale nedefinovala "určite nezačínať a začínať s týmto". Každému sa páči niečo iné a celkovo záleží hlavne na podaní autora. Niekto proste nedokáže zaujať ani okamžitou akciou a dialógmi, ale mňa konkrétne odrovnať autor vie začiatočným popisom jeho knižného sveta. Ak je kreatívny, tak má moju plnú pozornosť 8)
nenávidím, když mám stránku plnou popisu místnosti nebo osoby... proč? zbytečné... čtenář si taky může něco představovat :D ráda si domýšlím vzhled oblíbených hrdinů a většinou mě pak jejich popis zklame... nepamatuji si přímo větu nebo čím něco začínalo... ale mám ráda, když člověk skočí po nohách do děje a nebo je na začátku vlastně konec a zpětně se to vysvětluje :)
OdpovědětVymazat