Úvahy
Ano, čtu hodně a to převážně literaturu pro náctileté nebo různé románky. Ale je mi sedmnáct, tak si to snad můžu dovolit, ne? Ano, mám ráda i Remarqa a klasika mi přináší hodně, ale to ještě neznamená, že když autor/ka napíše román pro náctileté, je to nutně sračka, která nemá hloubku, myšlenku a smysl.
Nebo snad kategorie "Pro mládež" přináší nutně jenom sračky a braky, ve kterých čtenář nenajde žádné otázky a odpovědi a žádnou hloubku?
Nepopírám, že knihy pro náctileté jsou většinou o něco jednodušší. Hlavní hrdinové můžou být idealizovaní, dokonalí, krásní, příběh může prostý silnějších emocí, dějová linka se nemusí zaměřovat na hrdinovo nitro a autor nemusí usilovat o nic víc, než čtenáře pobavit. Ale rozhodně to tak není u všech.
Copak když autor za hrdiny zvolí náctileté děti, bude mít kniha menší dosah a nebude mít hloubku? Rozhodně si to nemyslím, ale přesto se na to mnoho lidí právě takhle dívá. Vždyť knihy pro cílovou skupinu náctiletých píšou hlavně dospělí autoři. Většinou to jsou ženy, dospělé ženy, ale i já ve svých sedmnácti letech čtu se zvednutým obočím a někdy mám chuť knihu vyhodit rovnou z okna, protože tak naivní a hloupoučký příběh bych nenapsala ani já ve svých "telecích letech". To se potom člověk skutečně podivuje nad tím, jak někdo dospělý mohl napsat takovou hloupost.
Ale stejně tak naivní může být i příběh čtyřicetileté ženy nebo muže, ne? Nebo se snad se zvyšujícím se věkem hrdinů zvyšuje i kvalita příběhu a jeho čtenářský dosah?
Já osobně si myslím, že čtenáři v příbězích určených teenagerům už zkrátka nehledají otázky a odpovědi, hlubší myšlenky a symboliku. Předem je odškrtnou jako idealizovanou pohádku určenou jenom pro pobavení, která není prakticky o ničem a má čtenáře jen pobavit a pomoct mu zabít pár hodin.
Jasně, dospělý hrdina toho prožil více a jeho smýšlení je také jiné, ale myšlenky předávané teenagerem můžou být úplně stejně úderné a burcující, právě kvůli jeho nízkému věku. Takový příběh o smrti, zradě, násilí může být o to silnější právě protože jeho vypravěčem bude ještě skoro dítě.
Ano, děti mají právo být naivní, teenageři mají právo věřit svým ideálům a pohádkám, ale takovýmhle pohádkám mnohdy věří i dospělí, kteří píšou. Myslím si, že příběh od náctiletého autora o náctiletých hrdinech je mnohdy mnohem reálnější a lépe konstruovaný, než podobné knihy od dospělých autorů. Ale nemluvím tady o autorech - to je jedna věc. Mluvím tady o žánrech, které knihy už předem škatulkují. Označení žánr "pro náctileté" už předem z okruhu čtenářů vyškrtává ty starší. A možná právě to je někdy ta chyba.
Je sice pravda, že dospělý čtenář častěji sáhne po knize s hrdiny ve vyšším věku a nebude si část o patnáctiletých dětech, když třeba takové sám vychovává. Ale proč je příběh a myšlenky vyřčené a prožité teenagerem uznávaný méně?
Co je ale skutečně smutné je, že většina románů pro teenagery skutečně je naivní a hloupoučká. Není to nic víc, než brak. To poznávám ve svých sedmnácti i já a divím se, jak dospělá (nejčastěji) autorka může něčemu takovému skutečně věřit a něco takového napsat. Ale přesto se mezi kvanty takovýhle knih najdou i dobré. Knihy, které předávají myšlenky a poselství pro své čtenáře. Knihy, které poučují. Knihy, které jsou určeny pro náctileté, ale mají hloubku. A myslím, že pokud člověk nějaké takové knize věří, kniha mu něco přinesla, rozhodně to není odpad.
Pravda ale je, že většina knih zabývajících se hlubšími myšlenkami, smyslem života nebo smrti, obrazy společnosti nebo existenčními otázkami má skutečně starší postavy a je zasazena do jiného prostředí než je střední škola. Ale proč? Mají snad autoři pocit, že kdyby jejich hrdinům bylo náct, kniha by neměla takový dopad a u nikoho by nevyvolala otázky, nikdo by se nad ní nezamyslel? Já myslím, že by to tak nebylo. Kdyby se tímto oslovili teenageři, jejich odezva by určitě byla, a nebojím se říct, že možná i procítěnější a hlubší.
Jsme sice teenageři, ale nejsme úplně pitomí. I mně leží podobné existenční myšlenky a otázky v hlavě, ale nějakou zběžnou odpověď na ně jsem v dívčích románech zatím našla jen zřídka (Hvězdy nám nepřály, Tak padne náš svět). Jinak jsem našla odpočinek, zábavu, odreagování od reality, občas nějakou myšlenku, nad kterou jsem se trochu pozastavila. Knihy mě třeba strhly, hltala jsem je, ale nenašla jsem žádné otázky ani odpovědi. Obrovskou hloubku jsem naopak našla v Na západní frontě klid, jejíž hrdina je osmnáctiletý kluk. Je to proto, že autor píše o válce a sám ji prožil? Je to proto, že není napsaná pro žánr "-náct"?
Můj názor je opět rozpolcený. Každopádně si myslím, že pokud někdo čte jen knihy pro náctileté, ještě to neznamená, že nečetl ani jednu skutečně kvalitní knihu. Naopak. Myslím, že některé knihy pro náctileté by se skutečně mohly zařadit mezi klasickou četbu.
Určení věkové kategorie rozhodně neurčuje i kvalitu knih, které jsou do ní zařazeny. Jen to některým lidem prostě nedochází, že i příběh očima náctiletého hrdiny může být stejně hluboký, jako příběh očima dospělého.
Romány pro náctileté nemají hloubku (?)
K tomuhle článku mě inspirovala učitelka češtiny. Konstatovala: "Ty hodně čteš, viď? Nevím ale, jak kvalitní literaturu." Narážela tím na románek Bouře času, který jsem tehdy četla. Přiznejme si, ten román sračka skutečně je, to je ale věc druhá.Ano, čtu hodně a to převážně literaturu pro náctileté nebo různé románky. Ale je mi sedmnáct, tak si to snad můžu dovolit, ne? Ano, mám ráda i Remarqa a klasika mi přináší hodně, ale to ještě neznamená, že když autor/ka napíše román pro náctileté, je to nutně sračka, která nemá hloubku, myšlenku a smysl.
Nebo snad kategorie "Pro mládež" přináší nutně jenom sračky a braky, ve kterých čtenář nenajde žádné otázky a odpovědi a žádnou hloubku?
Nepopírám, že knihy pro náctileté jsou většinou o něco jednodušší. Hlavní hrdinové můžou být idealizovaní, dokonalí, krásní, příběh může prostý silnějších emocí, dějová linka se nemusí zaměřovat na hrdinovo nitro a autor nemusí usilovat o nic víc, než čtenáře pobavit. Ale rozhodně to tak není u všech.
Copak když autor za hrdiny zvolí náctileté děti, bude mít kniha menší dosah a nebude mít hloubku? Rozhodně si to nemyslím, ale přesto se na to mnoho lidí právě takhle dívá. Vždyť knihy pro cílovou skupinu náctiletých píšou hlavně dospělí autoři. Většinou to jsou ženy, dospělé ženy, ale i já ve svých sedmnácti letech čtu se zvednutým obočím a někdy mám chuť knihu vyhodit rovnou z okna, protože tak naivní a hloupoučký příběh bych nenapsala ani já ve svých "telecích letech". To se potom člověk skutečně podivuje nad tím, jak někdo dospělý mohl napsat takovou hloupost.
Ale stejně tak naivní může být i příběh čtyřicetileté ženy nebo muže, ne? Nebo se snad se zvyšujícím se věkem hrdinů zvyšuje i kvalita příběhu a jeho čtenářský dosah?
Já osobně si myslím, že čtenáři v příbězích určených teenagerům už zkrátka nehledají otázky a odpovědi, hlubší myšlenky a symboliku. Předem je odškrtnou jako idealizovanou pohádku určenou jenom pro pobavení, která není prakticky o ničem a má čtenáře jen pobavit a pomoct mu zabít pár hodin.
Jasně, dospělý hrdina toho prožil více a jeho smýšlení je také jiné, ale myšlenky předávané teenagerem můžou být úplně stejně úderné a burcující, právě kvůli jeho nízkému věku. Takový příběh o smrti, zradě, násilí může být o to silnější právě protože jeho vypravěčem bude ještě skoro dítě.
Je sice pravda, že dospělý čtenář častěji sáhne po knize s hrdiny ve vyšším věku a nebude si část o patnáctiletých dětech, když třeba takové sám vychovává. Ale proč je příběh a myšlenky vyřčené a prožité teenagerem uznávaný méně?
Co je ale skutečně smutné je, že většina románů pro teenagery skutečně je naivní a hloupoučká. Není to nic víc, než brak. To poznávám ve svých sedmnácti i já a divím se, jak dospělá (nejčastěji) autorka může něčemu takovému skutečně věřit a něco takového napsat. Ale přesto se mezi kvanty takovýhle knih najdou i dobré. Knihy, které předávají myšlenky a poselství pro své čtenáře. Knihy, které poučují. Knihy, které jsou určeny pro náctileté, ale mají hloubku. A myslím, že pokud člověk nějaké takové knize věří, kniha mu něco přinesla, rozhodně to není odpad.
Pravda ale je, že většina knih zabývajících se hlubšími myšlenkami, smyslem života nebo smrti, obrazy společnosti nebo existenčními otázkami má skutečně starší postavy a je zasazena do jiného prostředí než je střední škola. Ale proč? Mají snad autoři pocit, že kdyby jejich hrdinům bylo náct, kniha by neměla takový dopad a u nikoho by nevyvolala otázky, nikdo by se nad ní nezamyslel? Já myslím, že by to tak nebylo. Kdyby se tímto oslovili teenageři, jejich odezva by určitě byla, a nebojím se říct, že možná i procítěnější a hlubší.
Jsme sice teenageři, ale nejsme úplně pitomí. I mně leží podobné existenční myšlenky a otázky v hlavě, ale nějakou zběžnou odpověď na ně jsem v dívčích románech zatím našla jen zřídka (Hvězdy nám nepřály, Tak padne náš svět). Jinak jsem našla odpočinek, zábavu, odreagování od reality, občas nějakou myšlenku, nad kterou jsem se trochu pozastavila. Knihy mě třeba strhly, hltala jsem je, ale nenašla jsem žádné otázky ani odpovědi. Obrovskou hloubku jsem naopak našla v Na západní frontě klid, jejíž hrdina je osmnáctiletý kluk. Je to proto, že autor píše o válce a sám ji prožil? Je to proto, že není napsaná pro žánr "-náct"?
Můj názor je opět rozpolcený. Každopádně si myslím, že pokud někdo čte jen knihy pro náctileté, ještě to neznamená, že nečetl ani jednu skutečně kvalitní knihu. Naopak. Myslím, že některé knihy pro náctileté by se skutečně mohly zařadit mezi klasickou četbu.
Určení věkové kategorie rozhodně neurčuje i kvalitu knih, které jsou do ní zařazeny. Jen to některým lidem prostě nedochází, že i příběh očima náctiletého hrdiny může být stejně hluboký, jako příběh očima dospělého.
To je otázka, která se v poslední době řeší pořád a já na to mám podobný názor jako Ty. Třeba knihy Hvězdy nám nepřály nebo V šedých tónech mají hloubku, i když jsou pro náct.
OdpovědětVymazatplno knih pro náctileté má hloubku, ale není jich tolik nu :) já si poslední dobou ráda přečtu něco jednoduchýho, na klasiku nemám sílu!
OdpovědětVymazatNajprv si podľa mňa treba uvedomiť, že to, že v nejakom príbehu vystupujú násťročné postavy, ešte neznamená, že tá kniha patrí do žánru "literatúra pre mládež". A sama tvrdíš, že "většina románů pro teenagery skutečně je naivní a hloupoučká. Není to nic víc, než brak." Takže ak to ty sama tvrdíš, tak sa nemôžeš čudovať, že dospelí čitatelia si myslia to isté a takéto knihy automaticky odsudzujú. Načo by úmorne hľadali nejaký poklad v kope braku, keď môžu siahnuť po osvedčených dobrých knihách pre dospelých?
OdpovědětVymazatDnes je tolik knih, že v každé rubrice se najdou kvalitní knížky, ale i propadáky. Ale je to bídné, jak každý vše škatulkuje..
OdpovědětVymazatTohle je docela těžká tématika. Uznávám, že některé romány pro mládež skutečně jsou příšerné, to se jinak říct nedá, a zas tolik jsem jich ani nenačetla právě kvůli tomuhle důvodu. Ale zároveň si říkám-proč ne vlastně? Někdy mám pocit, že jsem až přehnaně rychle dospěla, že jsem ztratila iluze, které jsem mohla mít ještě dlouho a mohla jsem být sice zaslepená, ale víceméně spokojená. Možná že pro náctileté je důležité řešit jen vztahy, to, jak vypadají a jestli se na ně ten kluk/holka usmál. Možná že svět je někdy až příliš vážný a potřebuje určitou dávku naivity :)
OdpovědětVymazatje to iba hlupe nalepkovanie, každy môže odsudit ktorykolvek žaner ako shit, ako keby prečital všetky knihy ktore len existuju..dobrych knih je hrozne vela a každému sadne to inému zas to..taketo reči na mňa pôsobia tak že ten človek ktory takto odcudzuje dany žaner si chce niečo dokazať & snaži sa tvariť sa že je niečo viac pretože je prostze priliš dobry pre niečo tak primitivne nekvalitne
OdpovědětVymazatTak si ten článek přečti celý ;)
VymazatUž nějakou chvíli mám v plánu článek na téma "kvalitní literatura", protože mě tuhle jeden chlápek na GR hrozně naštval, když knihy v seznamu "Kež by vyšlo v ČR" nazval za knihy "Které by nikdy neměly být napsány". V tom seznamu převažovaly hlavně YA knihy, ovšem jen o pár z nich bych řekla, že jsou vyloženě hloupé a špatné. Já tedy zatím našla mezi literaturou pro mládež celkem dost kvalitních knih - například Ten, kdo stojí v koutě, Zlodějka knih má vlastně také dospívající hrdinku, Volání netvora je též označováno za knihu pro děti, i když podle mě ji více pochopí starší čtenáři. Nebo Jestli zůstanu - YA kniha, která se mi moc líbila. A určitě bych mohla jmenovat několik dalších. I když z vlastní zkušenosti musím říct, že v tomhle směru bývají kvalitnější knihy od autorů než od autorek. :) Podle mě by se prostě knihy pro mládež neměly takhle předem odsuzovat, některé jsou totiž mnohdy kvalitnější než knihy pro dospělé. :)
OdpovědětVymazat