K maturitě,

Recenze: Deník Anny Frankové

4:42 Tereza Vlčková 3 Comments

Poslední dobou čtu hodně povinné četby a obecně se zajímám o téma světových válek a minulého století. Proto jsem nemohla opomenout jednu z nejvýznamnějších knih minulého století - deník Anny Frankové (jak vám asi došlo z názvu, že :D)


Autorka: Anna Franková
Datum zápisků: od 12. června 1942 do 2. srpna 1944




Obálka od Lidových novin
Na začátek bych podotkla, že ta obálka mě celou dobu děsila. Vždycky jsem jí musela pod něco založit,  protože téhle úpravy jsem se vážně bála :D. Anna tam vypadá trochu jako posedlá nebo tak něco. Brr. Tohle provedení bych v knihovně vážně mít nechtěla. Nechápu, proč tam nemohli nechat fotku, jaká byla. Ta obálka je vážně hnus. Pardon, ale... Anna vypadá jako milé děvče, ale na téhle obálce z ní udělali skoro přebal nějakého hororu.

Obrovský duševní vývoj
Do deníku jsem se ze začátku příliš nezačetla. Anna začala psát jako dvanáctiletá a její první zápisky jsou... no, povrchní. Popisuje kolika klukům se líbí, svoje kamarádky, každou zvlášť. To bylo takové dětské a poměrně nezajímavé, takže jsem deník odložila a vrátila se k němu až po delší době. 

Annina rodina a rodina van Daanových odchází do svého úkrytu v zadním domě, když se blíží nebezpečí koncentračního tábora. To, co se ze začátku může zdát jako dobrodružství se brzy mění - dvě rodiny, sedm a poté osm lidí namačkaných na sobě není žádný med. Rodina navíc nesmí dělat hluk, voda se smí pouštět do určité hodiny a když je kdokoliv v předním domě, nesmí se ani hnout. 


Je jasné, že si všichni brzy polezou na nervy. Anna řeší svůj problém s matkou, ke které nedokáže najít cestu. Bližší vztah má k otci. Ostatní ji neustále kárají a vytýkají jí její neposednou povahu a prostořekost.
 Anna si často stěžuje na paní van Daanovou, která mi také přišla jako naprosto hloupá panička. Totéž Dussel, zubní lékař, kterého k sobě do úkrytu přibrali dodatečně. Tihle dva by mě také vytáčeli, to jsem úplně chápala. Stejně tak ostatní Anniny myšlenky. Sama si nedokážu představit, že bych byla dva roky zavřená, bez možnosti jít ven, bez sebemenšího soukromí. Obdivuji Annu za všechno, co napsala, co prožila.

  Na svůj věk byla ohromně vyspělá; od jejích prvních zápisků k posledním je vidět obrovský posun. Anna se zamýšlí sama nad sebou, stěžuje si na ostatní, ale také přemýšlí nad svými chybami a snaží se brát všechno s nadhledem a nezbláznit se. Sama jsem viděla při četbě ten obrovský rozdíl oproti fiktivním charakterům. Neskutečné.


Je pro mne poměrně těžké napsat tuhle recenzi. Nehodnotím totiž knihu s vymyšlenou a vypracovanou zápletkou nebo postavami. Je těžké říct klady a zápory na myšlenky cizího člověka. Totiž, zápory nejsou žádné, samozřejmě. 

Anna se ve svých zápiscích nevyhýbá ani tématu sexuality. Ke konci deníku potom vede rozhovory s Petrem van Daanem, který je nejdřív nesnesitelný, ale poté jen tichý kluk, který se v deníku po jeho část objevuje velmi málo. Anna s Petrem si k sobě pomalu našli cestičku, přestože Anna pořád pochybuje o Petrovém charakteru a jejich vztahu. 

Myšlenky a pocity
Sama znám ten pocit, kdy člověk neskutečně touží, aby ho ostatní vyslechli a pochopili, aby jim mohl odhalit celou duši a oni to chápali. Je jasné, že Anna po tom touží opravdu hodně, obzvlášť když v domě není skoro nikdo, s kým by své pocity mohla sdílet. Zdá se, že s Peterem by to mohlo být to pravé, ale není. 
Nejvíc mě chytla za srdce část, kde Anna píše o své touze být spisovatelkou. Že nechce prožít prázdný život, že chce být lepší než její matka a kromě rodiny mít i psaní, dávat něco lidem, i těm kteří ji neznají. Přála bych si, aby věděla, že se to skutečně stalo. Že je slavná spisovatelka. To bylo opravdu krásné i smutné. 
Smutné byly i části, kdy se rodiny těšily na život venku, po válce, kdy Anna mluvila o tom, jak se těší na školu, do které doufala, že nastoupí už v říjnu 1944... Podobné úvahy a naděje do budoucna mě vždycky rozesmutnily. 

Hrozba odhalení byla obrovská. Anna toužila jít ven, užívat si, být mladá a normální puberťačka. 
Tajný vchod do zadního domu
Celkově vím, že Anna byla úžasná, statečná a na svůj věk ohromně vyspělá. Vyskytly se i pochybnosti o autenticitě deníku, čemuž věřím, protože na třinácti - patnáctiletou holku to bylo opravdu něco. Anna se potýkala s pochybnostmi o sobě samé, o svém charakteru, snech, pochybovala o svých rodičích a lidech kolem sebe a snažila se najít své místo v jejich malé společnosti a představit si ho i potom v životě po válce. S podobnými otázkami se potýká většina puberťáků, takže jsem všechny její úvahy prožívala o to víc.

Anniny úvahy mě opravdu dojímaly. Její myšlenky o štěstí, lásce, dotýkaly se mě a určitě si je budu ještě dlouho pamatovat. 

Na závěr můžu říct jedině to, že Anna byla normální děvče, které se muselo potýkat se starostmi, které si teď neumíme ani představit. Neuvěřitelně rychle vyspěla, hledala se a snila. Byla úžasná, hrdinka. Má můj neskutečný obdiv a ráda si z ní vezmu příklad. Radovala se z maličkostí, z přírody, z oblohy, snažila se být vděčná a šťastná. 


Dne 4. srpna 1994 je někdo udal a rodina byla poté odvedena a rozdělena. Anna a její sestra Margot zemřely v koncentračním táboře Belgen-Belsen. Annin deník našla Miep Giesová, která rodině pomáhala. Z koncentračního tábora se živý vrátil jen Annin otec Otto Frank, který zasvětil zbytek života vydáním deníku své dcery.

Video a stručná historie: zde


Určitě se podívejte a deník si přečtěte, je to opravdu zážitek. Můžu jenom doporučit. Nejedná se pouze o knihu, je to něco víc, je to pohled do duše mladé dívky v hrozné situaci, je to upřímná zpověď, historie, která by se neměla nikdy zapomenout, protože se nesmí opakovat...

You Might Also Like

3 komentáře:

  1. Pěkná recenze.:-) Deník Anny Frankové mám moc ráda.:-)

    OdpovědětVymazat
  2. U nas sa organizovala aj vystava, ktora sa zaoberala zivotom Anny Frankovej ta bola tiez veľmi pekná!

    Inak uz zajtra losujem NIVEA giveaway vitazov tak sa nezabudni zapojit tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/04/nivea-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle knihu si chci přečíst už hrozně dlouho, ale pořád na ni nenacházím čas nebo náladu, jsem hrozná! Takhle to mám se spoustou knih, vždycky si něco připíšu na seznam, ale škrtám tak 10x pomaleji no :/

    OdpovědětVymazat