Recenze: Lovkyně snů - Probuzení
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Počet stran: 216
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem..
Ne, že by mě kniha vyloženě zklamala, to ne. Vlastně jsem o ní příliš očekávání neměla, takže to bylo v pohodě. První, co je zajímavé a originální je, že u každého odstavce je čas a datum, takže si můžete lépe představit, kde a kdy se právě Janie nachází.
Co je ale naprosto hrozné je styl psaní. Vždycky jsem měla za to, že by autor měl pracovat s jazykem. A to by měl, protože tahle kniha mi připomíná sloh desetileté holky.Skládá se převážně z holých vět, každá z nich na novém řádku. Jasně, autorka kladla třeba na věty kladla důraz, a tohle je ten "styl psaní na který si chvíli zvykáš", ale já jsem to prostě nepřekousla. Mrzí mě, že jsem si stěžovala nad tím, že L. J. Smith moc nepopisuje a píše jednoduše, ale proti tomuhle je to hotová J. K. Rowlingová.
Možná i proto jsem se neuměla do děje vůbec vžít, Janie i Cabel mi byli úplně cizí. Myslím, že by to bylo zajímavé téma, kdyby to bylo lépe zpracované. Netěšila jsem se na to, kdy se Janie zase přifaří k někomu do snu, protože mi ty sny přišli postavené na hlavu a nereálné. I to, jak si Janie myslela, že sny jsou vzpomínky, nebo to tak autorka později podala. Na to, že se do snů lidem propadá od osmi let, už si měla dávno něco o téhle tématice najít, nebo tak bych to alespoň udělala já.Janie neví, proč vlastně ještě čeká.
Cabel jde k jejímu okénku.
Ještě pořád může ujet.
Cabel zaklepe.
A když se tam objevila kapitánka, měla jsem už obočí opravdu hodně vysoko. I celého Cabelovo vysvětlení situace. Prostě sloh desetileté holky, já už to raději nebudu rozebírat.
Kniha je určitě vhodná pro slabší čtenáře, nebo pro lidi, co obecně moc nečtou, ale pro člověka, který přečte za měsíc pět a více knížek už vážně ne. Jsem asi zvyklá na větší slovní zásobu, delší souvětí a ne jednu jednoduchou větu za druhou. Knihu přečtete za dvě hodiny, a má poměrně velké písmo. Taky mě tam štvalo, že téměř v každé kapitole byl několikrát nový odstavec i když šlo o stejnou situaci a ten odstavec mi tam prostě neseděl.
Celkově musím dát 3/10. Mrzí mě to, ale tahle kniha mě vážně moc nenadchla. Pořád se ale určitě dá číst, není to nic, co byste znechuceně odkládali po první stránce, ale i k takovým Upířím deníkům to má stylem psaní hodně daleko, a to už je co říct. Něco takového jsem naposledy četla snad když jsem se učila číst. Chápu, že někdo si na tenhle styl psaní zvykl, ale já prostě ne.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace: Fragment
Zdroj obrázků: weheartit.com
0 komentářů: